Básně

Přítel - autor : Lili

7. února 2011 v 18:05 | Merely

ds
Když na ty časy vzpomenu si,
slzy chtějí spatřit světlo dne.
Jedna z nejdůležitějších osob pro mě ty jsi,
někdy se má duše cítí bezradně.

Však převážně je to úsměv a smích,
jenž krásné vzpomínky doprovází.
Úžasný člověk jsi v očích mých
a chvilky s tebou mi velmi schází.

Rozumíš a rozesměješ,
poradíš, když nevím kudy kam.
Vlídnými slovy srdce zahřeješ,
pomůžeš čelit obavám.
Nesnesu smutek na tvé tváři,
tahle představa mě ubíjí.
Miluju, když se tvůj úsměv rozzáří,
mocnou energií všechny dobíjí.
Čas plyne jako voda,
která někdy ničí i život dává.
Avšak naše přátelství navěky přetrvává.

Milování

17. ledna 2011 v 18:24 | Merely
ú
Milování

Pár kapiček krve
stéká po nahé kůži.
Červeň se do tváří hrne,
připomínají nachovou růži.

Polibky pokrývá celé tělo,
tiše se chvějící.
Lásku by tolik chtělo,
silně toužící.

Tichounké vzdechy,
zrychlený tep.
Horké doteky
a chuť čokolády na rtech.

Šeptá jí tiše
slůvka něhy.
Je stále blíže.
Ztrácejí se mezi vzdechy.

Slzy vystřídaly
kapičky krve.
Spolu se milovali,
poprvé…

O lásce

16. ledna 2011 v 12:26 | Merely
O lásce

Zvonky cinkají v postranní uličce
sladkou melodií srdci hrají
přidávám radost každé rolničce
dech se mi doslova tají.

Pár tónů duši rozehřeje
rozproudí jiskry dávných let
odvanou chvíle beznaděje
vykouzlí barvou lepší svět.

Dlaní Ti sbírám slova z úst
pohladí vždy a všude
nechávám naši lásku růst
v časech samoty vždy při mně bude.

Jedna krásná básnička, od jednoho velmi milého a hodného člověka.

Smutná- autor Lili

6. ledna 2011 v 20:14 | Merely

r

Hořící srdce zapadaje,
na nebi krev rozline se.
I v dáli vidíš temné kraje,
Noc sebou plno smutku nese.
Svou duši umíš bezpečně skrýt,
oblaka smrtelně děsivá jsou.
Tělo co nejlépe ochránit,
i  nadále prosím...buď zde se mnou.

Z prvního blesku zasáhla slepota,
uslzené oči nevidí nic.
Nad bezmocným krajem zavládne samota
a z černých mraků vysvitne Měsíc...

Sluníčko radosti

22. prosince 2010 v 19:16 | Merely

lili
Úsměvem jsi pro druhé,
smutné tváře nebohé.
Neplakej Andílku,
slzy ti nesluší.
Místo máš v mé náruči.
Radost dáváš nám,
já ráda tě nade vše mám.

Jsi sluníčkem,
jehož paprsek zahřeje,
když se mile usměje.
Ale když slzy tečou po tváři,
sluníčko zhasne - už nezáří.
Slzičky setře ruka přítele,
zprvu dotkne se nesměle,
pak strach jej opustí
a daruje ti kapku radosti.


Krátká chvíle šťastná,
úsměv vděčnosti.
O samotě upadám
do temné věčnosti.

Smutek rád z cesty svádí,
je rádcem, ale neporadí.
Slané kapky do tváře vhání,
ale slzy jsou příliš velkou daní.

I Slunce je občas pod mraky schované,
nikdo nevidí tvé tvářičky půvabné.
Za šedou clonou,
ukrýváš tvář smutnou.

Člověk

9. prosince 2010 v 17:42 | Merely

u


Člověk hříchů lituje,
ztrácí lidi, které miluje.
Člověk nakonec zůstává sám,
opuštěn, ale i přesto milován.

Člověk milované lidi ztrácí,
kvůli hříchům, které neoplácí,
dobrým, jak by lidé chtěli,
proto na dobro jsme zapomněli.

Člověk radost druhému daruje
a sám si svůj osud maluje.
Jestli chce se s milovaným smát,
být tu pro něj
a po boku mu vždy stát.
Nebo okolí se bude vyhýbat,
sám pro sebe vzpomínat.

Co bylo si bude za vinu klást
a blízkého bude stále city mást.
Je na něm, jak se rozhodne,
jestli lásce podlehne
nebo přátelství si nechá v srdci,
budoucnost má ve své moci.


Jsem to já

14. října 2010 v 16:34 | Merely
Jsem to já

Studené ruce
tlukoucí srdce,
křídla zlaté vážky
třpytící se na slunci.
Neslyším chabé urážky
bodající na srdci.

Posmíváš se mi, vím.
Příliš často přemýšlím.
Nejsem nic, vím.
Tak proč si přát víc,
když stále sním?

Nenávidíte mou duši
a odraz v kaluži vody.
Bolest dostává se pod kůži.
Kde najdu plamen svobody?

Hlavu v dlaních schovanou mám,
úsměv lidských tváří nepoznám.
Neustále cizí křik slýchávám
a s pocity si pohrávám.

Nepatřím mezi vás,
víte to, že jsem jiná.
Můj pán není čas,
váš strach není má vinna.

Podveden

23. května 2010 v 20:41 | Merely
Slabá slova
strmej pád
ty a já
napořád.

 *
Kapky vody
staré domy
jen my dva
stále dokola.

 *
Hlasité steny
hluché stěny
prudký vodopád
a nejlepší kamarád.

 *
Němé tváře,
podveden jsem.
Prudké záře?
Nebo slepý jen?

 *
Na rukou okovy
s prázdnými slovy
kráčím za tebou.
Samota je odměnou.

jen krátká

5. května 2010 v 20:11 | Merely
Každým dnem plyne čas.
Vzpomínky zůstávají v nás.
Minulost vrací se zas
a unáší ji s sebou čas.

Když noc rozprostře ...

15. února 2010 v 18:58 | Merely
dojala mne ...:-)
Nejsem autorem!


Když noc rozprostře ...

Když noc rozprostře svůj černý samet
a na obloze rozzáří se světla planet,
smutně hledím na nebe
a myslím, lásko, na Tebe.

Když uléhám na polštář,
v duchu hladím tvoji tvář.
Oknem proniká svit měsíce,
v hlavě myšlenek mám tisíce.

Každá z nich se týká Tebe,
jsi má láska, jsi mé nebe.
Chtěl bych být jedním z paprsků měsíce
a v nočním tichu proniknout do Tvé ložnice.

Něžně pohladit Tě po tváři,
až úsměv se Ti rozzáří,
cítit vůni Tvojí kůže,
která voní jako plátky růže.

Nastavil bych svoje dlaně,
abys položila tváře na ně.
Hladil bych Tě po zádech
a vnímal Tvůj horký dech.
Zašeptal bych slova sladká:
Jsi mé všechno,
jsi má láska.

 
 

Reklama