Březen 2011

Zoufalství

17. března 2011 v 19:32 | Merely |  Jedna cestička
Zatím jen kousek, nevím co z toho bude, možná dělší povídka, ale začátek vypadá slibně a pár nápadů v hlavě už zrozených mám... :-)
Schoulená vedle postele, kolena přitisknutá ke hrudi a ruce je pevně objímaje, vzpomínala na poslední úsměvy a vroucí obětí plné lásky a něhy, kterou teď začala postrádat.
Slzy si našly cestu na povrch. Ronila jednu za druhou, velké jako perly. Z tichého vzlykání přešla do hysterického pláče, začala křičet zoufalstvím. "Proč? Proč si mi to udělal? Copak je ti smrt milejší než já? Uboze jsi mě vyměnil za svůj vlastní pokoj, za život naplněný prázdnotou! Zradil si mne! Jak si to jen mohl vzdát?"
Vydechla, z úst se jí vydral hlasitý sten, za ním druhý a opět nával hysterického pláče. Slzy přestaly téct a smáčet její hebké tváře barvy prvního snížku, kterým začíná pravá zima.
Bude jej postrádat. Milovaného. Poslední vteřiny mu zbývají. Touží po jeho pohlazení, chce slyšet poslední tlukot jeho srdce.
Lehla si na zem, kolena si přitiskla ještě více k tělu. V této poloze usíná už odmalička, cítí se bezpečně, jakoby na ni nemohlo nic zlého, žádná temnota ani ďábelský strach. Zůstala jen ona, smáčené tílko od slz a halda krásných bolestivých vzpomínek.