Leden 2011

Milování

17. ledna 2011 v 18:24 | Merely |  Básně
ú
Milování

Pár kapiček krve
stéká po nahé kůži.
Červeň se do tváří hrne,
připomínají nachovou růži.

Polibky pokrývá celé tělo,
tiše se chvějící.
Lásku by tolik chtělo,
silně toužící.

Tichounké vzdechy,
zrychlený tep.
Horké doteky
a chuť čokolády na rtech.

Šeptá jí tiše
slůvka něhy.
Je stále blíže.
Ztrácejí se mezi vzdechy.

Slzy vystřídaly
kapičky krve.
Spolu se milovali,
poprvé…

O lásce

16. ledna 2011 v 12:26 | Merely |  Básně
O lásce

Zvonky cinkají v postranní uličce
sladkou melodií srdci hrají
přidávám radost každé rolničce
dech se mi doslova tají.

Pár tónů duši rozehřeje
rozproudí jiskry dávných let
odvanou chvíle beznaděje
vykouzlí barvou lepší svět.

Dlaní Ti sbírám slova z úst
pohladí vždy a všude
nechávám naši lásku růst
v časech samoty vždy při mně bude.

Jedna krásná básnička, od jednoho velmi milého a hodného člověka.

Daughtry- Breakdown

11. ledna 2011 v 20:47 | Merely |  Moudra

Karel Jaromír Erben - Kytice

11. ledna 2011 v 20:31 | Merely |  Knihy
Karel Jaromír Erben - Kytice

O díle:
Jediná původní básnická sbírka Karla Jaromíra Erbena. Autor ve sbírce vychází z pověstí a bájí. Básně jsou baladicky laděné. Kytice byla pociťována jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.
Dílo zobrazuje názory lidových vrstev na život a na úděl člověka.
Motivy: boj člověka s přírodou, strach z nadpřirozených bytostí, vztahy mezi lidmi - zvláště mezi matkou a dítětem, vina a (často vysoký) trest, kterým je většinou smrt.
Kytice se skládá z 13 lyricko-epických básní (znak pohádky-Zlatý kolovrat; znak pověstí- Věštkyně; znak legendy- Záhořovo lože)

Obsah:
Kytice
Mrtvá matka je ztělesněním matičky vlasti. Její děti, sirotci, kteří po ní zůstali jí zůstanou věrní. Stýskalo se jim, tak ji hledaly, místo své maminky však našly kvítek, který pojmenovaly mateřídouška.

Poklad
Na Velký pátek šli lidé do kostela na mši. Za nimi se potácela chudá vdova s dítětem. Tam, kde dřív stával velký kámen, viděla obrovskou skálu, jakoby otevřenou. Někde hluboko uvnitř zahlédla třpyt. Poklad (spousta zlata, stříbra a drahokamů) ji zaslepil a touha po bohatství ji donutila odložit dítě a odnést si co nejvíce domů. Neviňátko plakalo, chtělo svoji maminku, ta mu ale místo své lásky dala pár zlatých mincí, aby se zabavilo.
Naplnila si náruč zlatem a utíkala do své chatrče, kde ho pečlivě uschovala. Ale schované zlato se proměnilo v kamení a matka, která porušila zákon mateřské lásky, tak ztratila nejen bohatství, ale především dítě, které zůstalo v jeskyni. Skála se zavřela. Po roce utrpení a pokání se skála opět otevřela a matka šťastně sevřela své děťátko v náručí.

Svatební košile
Dívka čeká dlouhou dobu na svého milého, který odešel do ciziny na vojnu. Propadá zoufalství, prosí panu Marii, aby jí ho vrátila nebo spáchá sebevraždu. Tak se také stalo.
Její milý zaklepe na okno, láká ji ať jde s ním, slibuje, že budou navždy spolu. Dívka mu uvěří, vezme si s sebou modlitební knížku, růženec, křížek po mamince a svatební košili, kterou si už dávno ušila.
Během cesty je nucena odhodit všechny talismany. Milý ji přivede do svého království- na hřbitov. Pochopí, že ten, po kterém tak toužila je živoucí mrtvola. Ve strachu se utíká schovat do umrlčí komory, kde je vystavená smrti. Její milý ji dostihne a třikrát se snaží přemluvit mrtvého, aby sundal ze dveří závoru. Třikrát se mrtvý probudí, ale ona jej pokaždé uspí modlitbou. Po třetí motlitbě zakokrhá kohout a dívčina je zachráněna. Jako trest za své rouhání jí zbělely vlasy.

Polednice
Matka neměla trpělivost s dítětem, které neustále plakalo a křičelo. Nebylo možné ho utišit. Proto ve snaze alespoň trošku jej vystrašit, zavolala polednici. Když odbyla dvanáctá, tak polednice opravdu přišla. Matka se lekla, netušila, že se její slova vyplní. Vzala dítě na klín, přitiskla si jeho hlavičku na hruď, tak silně, až dítě přestalo dýchat. Jakmile polednice vztáhla ruku po dítěti, matka omdlela. Když otec přišel z roboty, matku se mu podařilo vzkřísit, ale pro děťátko už bylo pozdě.

Zlatý kolovrat
Hluboko v lese, k chaloupce, ve které bydlela matka se dvěma dcerami, přijel jednoho dne král, který prosil o vodu. Zalíbila se mu nevlastní dcera Dornička. Chtěl si ji vzít za ženu. Matka však chtěla, aby si vzal její vlastní dceru, proto lstivě zavedla Dorničku do lesa, kde jí s dcerou vypíchly oči a usekly nohy. Starý muž ji našel v lese, vyměnil její nohy a oči za části zlatého kolovrátku. Když král přijel z války, chtěl, aby mu jeho manželka upředla zlatou nit. Kolovrátek začal zpívat o činu, kterého se dopustila se svou matkou. Král se zděsil, potrestal je stejným skutkem, který udělaly nebohé dívce. Král jel do lesa, našel starce a ten oživil jeho milovanou Dorničku.

Štědrý den
Dvě sestry, mladé dívky Hana a Marie chtějí vědět svou budoucnost. Podle starých zvyků se vydají do lesa, kde je zamrzlé jezero. Vysekají díru do ledu. Budoucnost se jim ukáže.
Hana se má šťastně vdát, ale Marie uvidí svůj vlastní pohřeb. Předpověď se oběma vyplní.

Holoubek
Mladá žena otráví svého manžela, za tři dny však chystá novou svatbu. Myslí si, že se šťastně vdá. Je přesvědčená, že mrtví nic neví. Ale jednoho dne na hrob jejího mrtvého muže usedá holoubek. Připomíná jí vinu, které se dopustila. Žena nakonec spáchá sebevraždu.

Záhořovo lože
Mladý poutník, jehož upsal vlastní otec ďáblu, jde do pekla vysvobodit svou duši a po cestě potkává loupežníka a vraha Záhoře, ten ho chce zabít, ale když mu poutník vysvětlí kam a proč jde, Záhoř ho nechá jít, ale musí mu slíbit, že až se bude vracet, poví mu, jak to v pekle vypadá. Za nějaký čas se opět poutník vrací a vypráví, jak nakonec v pekle pochodil. Sdělí Záhořovi, že na něj mají připravené právě Záhořovo lože. Ten se poleká svého osudu, který by jej v pekle čekal. Poutník mu poradí, ať se kaje a modlí k Bohu. Nakonec je mu odpuštěno a dostává se do nebe.

Vodník
Balada vypráví o zlém vodníkovi, který se zmocní dívčiny, když prala prádlo a spadla do jezera. Donutí ji, aby si ho vzala za muže. Narodí se jim děťátko. Dívka chce jednoho dne navštívit svou matku, po které se jí stýská. Vodník ji nechce pustit, nakonec svolí, ale nechá si u sebe dítě. Matka dceru přivítá s radostí, myslela, že už ji nikdy neuvidí. Když se dívka dlouho nevrací, vodník vyleze z jezera a snaží se dostat do chalupy a odvést si svou ženu. Matka ji však nechce pustit. Vodník nakonec zabíjí děťátko.

Vrba
Manžel chce vyléčit ženu z bezduchého spánku. Ve dne je plná života, v noci však umírá. Sdílí duši s vrbou. Muž ji pokácí na radu jedné báby, tím však obě (manželku i vrbu) zabije.
Dítěti se stýská po mamince. Kolébka z vrbového dřeva měla nahradit matčinu náruč a píšťalka její hlas. Toto měl zhotovit muž pro jejich syna.
Lilie
Dívka nechce být pohřbená na hřbitově, protože je tam mnoho nářků, ale na kraji lesíka. Na hrobu jí vyroste krásná lilie. Místní pán se vydal na hon, spatřil laň, která ho dovedla až k dívčině hrobu. Utrhl lilii. Doma se mu proměnila na krásnou pannu. Pán si ji vzal za manželku. Jednou přijel posel s dopisem, že pán musí do boje. Jeho zlá matka měla pannu strážit. Panna nemohla být na světle, jinak by zemřela. Matka ji však zabije tím, že k ní nechá dostat sluneční paprsky. Panna se opět promění v lilii. Když se pán vrací, vyčítá jí její čin a přeje jí stejnou smrt.

Dceřina kletba
Rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě. Vinnu však svalí namuže, který ji opustil a na matku, která ho trpěla u nich v domě a nechala dceru, aby se s ním stýkala.
Dcera je nakonec oběšena.

Věštkyně
V této básni se dozvídáme o věštkyni Libuši, která přináší národu lepší časy. Tato báseň je čistě vlastenecká.

Názor na knihu:
Kytice je podle mě jedna z nejvydařenějších básnických knih české literatury 19. století. Je sice pravda, že se některé balady nečtou příliš dobře, protože Karel Jaromír Erben vycházel z ústní lidové slovesnosti, ale děj na sebe plynně navazuje a v některých chvílích je až mrazivý. Z každé balady plyne určitým způsobem ponaučení (př. Polednice, kdy matka ve vzteku a zoufalství potrestala dítě tím, že na něj zavolala Polednici, bohužel tím potrestala samu sebe; Dceřina kletba- Špatná výchova dcery. Matka ztratila vnouče i jeho matku…)
Balada Vodník mne zaujala asi nejvíce ze všech 13 básní.
Matka už ráno tuší, že se něco stane a dopředu varuje svoji dceru, aby nechodila z domu, ale ona neposlechne. Kdyby dcera dodržela svůj slib a vrátila se k vodníkovi v čas, její dítě by zůstalo na živu. Tím se sama potrestala.
Nelíbí se mi však, že ve většině balad hrají hlavní role ženy (především matky s dětmi, které buď pomáhají nebo ublížují svou mateřskou láskou). Postavy přijímají svůj trest za prohřešek, ať už úmyslný nebo ne. Často je přitom trest až neúměrný původnímu provinění.
Opět stojí za zmínku i filmové zpracování, které je podáno velmi výstižně.


Alexandr Sergejevič Puškin-Evžen Oněgin

8. ledna 2011 v 15:07 | Merely |  Knihy
Alexandr Sergejevič Puškin
Evžen Oněgin


O díle:
Veršovaný román podávávající obraz ruské společnosti na počátku 19. století (venkov, Moskva). Dílo nese prvky romantismu i realismu. Skládá se z osmi hlav, z nichž je každá uvedena jedním nebo několika motty ruských, ale i cizích autorů.
Puškin tento veršovaný román psal skoro deset let. Je to jeho vrcholné dílo. Ve svém románu kritizuje pokrytectví společnosti a poukazuje na zbytečnost určitých lidí. Puškinovy postavy se během děje mění.
Poučení je takové, že když jednou člověk něco může mít, neměl by tím opovrhovat, ale když už, tak vřele odmítat a zanechat v duši místo aspoň pro své svědomí.
Dílo se skládá z osmi hlav, autor je subjektivním vypravěčem, v díle se vyskytuje mnoho cizích slov, převážně francouzských. Každá sloka má 14 veršů.

Obsah:
Evžen Oněgin je petrohradským mladíkem, zhýčkaným příslušníkem vyšší společnosti. Nelíbí se mu neustálé oslavy, krátké milostné vztahy, povrchní život. Nudí ho stereotyp.
Proto odjíždí z Petrohradu na venkov, aby převzal dědictví po svém zemřelém strýci. Zde potkává básníka a věčného snílka Vladimíra Lenského, se kterým se pokusí spřátelit.
Prostřednictvím Lenského se seznamuje se statkářkou Larinovou, která má dvě dcery, starší Olgu, jež je snoubenka Lenského a Taťánu. Oněgin s ironií sleduje naivní lásku Lenského k Olze.
Taťána má nejkrásnější ženské vlastnosti, ušlechtilost, rozum, skromnost a opravdový cit. Zamiluje se do Oněgina. Ten je pro ni ztělesněním dívčích snů o mužích, proto mu posílá dlouhý veršovaný dopis plný lásky. Ten ji však odmítá. Otcovsky jí káže, že on není připraven na lásku a rodinný život. Cítí k ní pouze velkou náklonnost.
Na oslavě Taťánina svátku Oněgin probouzí v Lenském žárlivost. Věnuje se Olze, dvoří se jí, neustále ji vyzývá k tanci, protože ostatní jej z počátku považovali za nápadníka krásné Táni a on se toto tvrzení snaží vyvrátit náklonností k její sestře.
To se samozřejmě dotkne Lenského, který Oněgina vyzve na souboj. Evžen se snaží celou situaci vysvětlit, ale marně. Lenský je v souboji zabit. Poté odjíždí z venkova. Vydává se na dlouhé cesty po Evropě, při nichž ho stále pronásledují myšlenky na zbytečnou smrt bývalého přítele.
Olga si později najde nápadníka z vyšší společenské vrstvy, carského důstojníka, a provdá se za něj.
Taťána stále miluje Oněgina, ale i přesto odjíždí v zimě s matkou do Petrohradu, kde se na radu matky provdá za příslušníka nejvyšší vrstvy, Oněginova příbuzného, generála Gremina.
Mezitím Evžena přestává bavit cestování a je opět znuděný životem jako na samém začátku.
Proto se vrací do Petrohradu. Na jednom z mnoha plesů se setkává s Taťánou, který vykvetla do krásy. Stala se zní mladá krásná paní. Evžen se do ní teprve teď naplno zamiluje, vyznává jí lásku v dopisech. Taťána na ně však neodpovídá.
Neohlášeně ji navštíví, Taťána čte zrovna jeho dopis. Oněgin ji vyznává lásku, ale ona jej odmítá, i když ho miluje. Chce zůstat věrná svému manželovi, nechce vést stejně nehodnotný život jako ostatní příslušníci ruské šlechty. Oněgin tak ztrácí poslední naději, že najde smysl života.

Vlastní názor:
Číst veršovaný román nebylo až tak těžké, jak se mi na první pohled zdálo. Trošku mne zarážel životní styl hlavního hrdiny. Nedokážu si představit, jak je možné, že člověk poměrně inteligentní a do jisté míry i vzdělaný dokáže promarnit celá léta takto neužitečně, aniž by za ním zůstaly jakékoli výsledky. Pro své okolí byl sice zábavným společníkem, ale jeho ostrý jazyk dokázal mnohdy napáchat pěknou řádku škod. Otázkou zůstává, jestli rozdával nepříjemné rány pod pás nedomyšleně, mimochodem, nebo naschvál, aby rozhýbal své znuděné okolí k akci. Bohužel, vyřčené slovo se už těžko bere zpátky a v době Puškinova
života často horké hlavy bránily svou nebo partnerčinu čest v souboji na život a na smrt.
Moc se mi líbila postava Taťány. V době, kdy společnost považovala vzdělání dívek za zcela zbytečné a upírala jim právo na vlastní názor, je její snaha o sebevzdělání
opravdu obdivuhodná. Její smysl pro férovost vůči nemilovanému manželovi, kterého jí nabídla dohazovačka, je dnes, kdy si partnerské dvojice neváží jeden druhého a rozcházejí se jak na běžícím pásu, úctyhodné.
Postavy se během děje mění a vyvíjejí a také se jejich prostřednictvím dostáváme do tehdejší ruské šlechtické společnosti.
Zaujal mne konec, že dílo nekončí šťastně, Oněgina mi bylo i trošku líto, když si nakonec uvědomil své city k Taťáně, bylo už pozdě.
Měla jsem možnost porovnat knihu i s filmovou verzí a musím konstatovat, že se hlavní hrdina "živý" vyrovnal tomu "papírovému".

Oscar Wilde-Obraz Doriana Graye

6. ledna 2011 v 20:17 | Merely |  Knihy
Oscar Wilde
Obraz Doriana Graye
O díle:

Jediný román Oscara Wildea, který byl původně zveřejněn jako úvodní článek v časopise, později jej autor pozměnil, přidal několik kapitol a nové vydání vychází roku 1891.

Román obsahuje hororové prvky ( dá se říci, že faustovské). Zachycuje umělecké pohnutky dekadence i homosexuality, proto byla kniha po svém vydání mnohými odsuzována.
Dá se říci, že Wilde ke svému životu potřeboval neustále být středem pozornosti. Jedině ve velké společnosti, obklopen mnoha lidmi obdivujícími
jeho díla, byl schopen vymýšlet nová "moudra", která později používal ve svých knihách. To byl také důvod, proč nevydržel dlouho psát. Potřeboval neustálý kontakt s "publikem".

Svou "duši" zobrazil do postavy lorda Henryho Wottona, který je známý svými názory, ale ve společnosti je velmi oblíbený.

Obsah:

Děj nás zavádí do ateliéru malíře Basila Hallwarda. Basil je unešen krásou mladičkého sirotka Doriana Graye, ze kterého vyzařuje nevinnost a jeho mravní čistota.
Ve svém zaujetí vytvoří Dorianovu dokonalou podobiznu.
Díky Basilovi se Dorian seznamuje s lordem Henrym Wottonem, člověkem cynickým a požitkářským, známým také svými revolučními názory, zhýralostí a špatností .

Lord Henry v něm probudí touhu po věčném mládí a Dorian před svým portrétem pronáší troufalé přání.

"Kdybych tak já mohl zůstat vždycky mladý a stárnout mohl ten obraz! Za to - za to bych dal všecko! Ano, na celém světě není pranic, co bych za to nedal. Dal bych za to svou vlastní duši."

Jednoho večera Dorian náhodou zavítá do divadla, kde se mu zalíbí sedmnáctiletá herečka Sybila Vaneová. Zamiluje se do ní, zasnoubí se a hodlá ji představit Basilovi a Harrymu. Oba je pozve na večerní představení. To však skončí fiaskem. Sibyla je zcela oddána Dorianovi a nedokáže předstírat lásku na jevišti, když miluje doopravdy.
Dorian je zklamaný, hromadí se v něm vztek, dívka zklamala jeho představy o naprosté dokonalosti. Sybilu opouští zcela bezcitně se slovy, že je mezi nimi konec.
Po příchodů domů si všimne změny na svém portrétu od Basila. Obraz jakoby zestárl, promítlo se do něj zlo, které vycházelo z Doriana. Výčitky svědomí jej donutí k rozhodnutí, že se musí Sybile omluvit a je dokonce rozhodnutý vzít si ji za ženu.
Dozvídá se však, že Sibyla spáchala sebevraždu. Dorian je zoufalý, nicméně lord Henry ho uklidní, rozptýlí, a on se přes smrt, kterou zavinil svou bezohledností, přenese s nečekaně lehkým srdcem. S každým špatným činem se obraz mění, začíná se mu hnusit jeho vlastní podobizna, proto ji nechá odnést do podkroví, aby nebyla nikomu na očích. Basil by si obraz rád vypůjčil na svou výstavu, neboť je to jeho nejpovedenější dílo, ale Dorian rezolutně odmítne.

Postupem času se začíná oddávat hříchům, pohybuje se v 
londýnském podsvětí, kterým jsou nebezpečné ulice, kde žije lidská spodina. Veškeré zlo nacházející se v jeho duši se promítá do obrazu.

Jednoho dne přichází na návštěvu Basil, který odjíždí do Paříže a před odjezdem ještě touží mluvit s Dorianem. Slyšel o příšerných činech, kterých se Dorian dopustil a touží po vysvětlení. To se mu dostane
v zápětí, když mu Dorian odkryje jeho obraz. Basil je zděšen. Nedokáže pochopit, jak se z milého a nevinného mladíka stala doslova zrůda. Vyčítá mu jeho chování a prosí ho, aby se modlil za odpuštění, protože ještě není pozdě.
Dorian je však rozezlený Basilovou opovážlivostí a v záchvatu vzteku ho zabije. Po činu má výčitky svědomí, ale už je tak zkažený, že dokáže uvažovat chladnokrevně a za pomoci vydírání dávného přítele se těla zbaví. Pronásledují ho však děsivé myšlenky.

Po nějakém čase potkává právě v Londýnském podsvětí bratra Sybily Vaneové, který chce pomstít smrt své sestry. Dorian unikne před smrtí jen díky mladistvému vzhledu, protože od doby Sybiliny smrti uběhla už řada let a všichni okolo stárnou, kromě něho. Později se ho Sibylin bratr sice snaží znovu dopadnout, ale nešťastnou náhodou je zastřelen na honu.

Dorian dostává strach ze svých činů a touží se polepšit, ale jeho snaha je jen maskou rozmaru. Je až moc sobecký a zkažený, než aby byl schopen pokání. Vinu za to, co se z něj stalo, dává Basilovi. Záchranu ze své situace vidí ve zničení obrazu. Naivně se domnívá, že tak sprovodí ze světa důkaz o zkaženosti vlastní duše. Probodne obraz, tím však zabíjí sebe, svou vlastní černou duši.
Služebnictvo nalezne dalšího dne pod krásným obrazem svého pána. Není však krásný, jako obraz, ale starý, odporný. Zlo je v jeho tváři.

Názor na knihu:

Kniha splnila téměř veškerá doporučení. Je velmi čtivá, až na pár vyjímečných pasáží, ve kterých má autor sklon k dlouhému, až nezajímavému popisu.
Hned ze začátku mne děj zaujal, nebyl vůbec nudným, ale naopak je poutavý a má spád. Názory lorda Henryho jej velmi dobře zpestřují.
Oblíbila jsem si postavu malíře Basila Hallwarda, který se naivně domnívá, že svět kolem něj je laskavý
a především se snaží uchovat čistou a krásnou duši Doriana Graye. Najde v něm přítele, tráví s ním spousty času při malbě obrazu, vytvoří si v něm ideál dokonalosti. I po odhalení zkaženosti Dorianovi duše v něm stále vidí svého "dokonalého přítele" a prosí jej o pokání, aby se vzdal hříšného života. Tím se však odsoudil k smrti…
Dále stojí za zmínku vztah, který si vytvoří Dorian k herečce Sybile. Zamiluje se do ní, žije v přesvědčení, že právě ona je ta vyvolená, pro něj zobrazení nevinnosti a krásy. Je unešený z jejích hereckých výkonů. Ale nemiloval ji, nýbrž její role. Nepoznal její povahu, byl zaslepen názory lorda Henryho.
Líbí se mi, že je kniha plná charakterově protikladných postav: lehkovážný lord Henry se svými morálními zásadami se dostává do sporu s citlivým Basilem, který nesouhlasí s Henryho názory, protože z nich cítí nebezpečí. Jen pro zábavu začne Henry zkoumat sílu svého vlivu na Dorianovi. To má však značné následky…
A právě popis, kdy se obraz mění, stárne, stává se z něj zrůda, jsem čekala zajímavější a detailněji propracovaný. Nedokázala jsem si plně představit odpornou duši mladého Doriana.
Pro zajímavost jsem shlédla filmové zpracování, které se podle mého názoru v některých pasážích odlišuje od knihy.
Ale i přes to je celý tento příběh zahalen do šera a chvílemi působí až strašidelně. Řekla bych, že se jedná opravdu o velice působivý román s hrstkou tajemna a napětí, který může čtenáře bavit ještě dnes.


Smutná- autor Lili

6. ledna 2011 v 20:14 | Merely |  Básně

r

Hořící srdce zapadaje,
na nebi krev rozline se.
I v dáli vidíš temné kraje,
Noc sebou plno smutku nese.
Svou duši umíš bezpečně skrýt,
oblaka smrtelně děsivá jsou.
Tělo co nejlépe ochránit,
i  nadále prosím...buď zde se mnou.

Z prvního blesku zasáhla slepota,
uslzené oči nevidí nic.
Nad bezmocným krajem zavládne samota
a z černých mraků vysvitne Měsíc...

nový rok v celé své kráse

2. ledna 2011 v 15:54 | Merely |  Srdce
Včera odstartovala další malá etapa našeho života. Začátek roku pro mě bude dost náročný, jak po fyzické, tak hlavně po psychické stránce. Nedořešené problémy z minulého roku táhnu s sebou jako kouli na noze. :D
Je potřeba dořešit školu a začít s čistým štítem nové pololetí, naučit se na poslední písemky a všechny kompozice, opravit co se dá... To mají asi všichni.
Zbytek je důležitý až nedůležitý :-) Osobní problémy mé a mých přátel se snad časem vyřeší..
Takže ..šťastný nový rok :-)