Prosinec 2010

pracuje se

22. prosince 2010 v 20:15 | Merely |  Srdce
Pracuje se na novém vzhledu, který je vytvořený z fotek mých přátel. (Podotýkám, že ne každý má nastavené stejné rozlišení monitoru, takže se můžou fotky ukazovat jako obrovské ...)
Některé články se budou číst špatně, kvůli jejich barvám. Takže se omluvám za špatnou čitelnost :-)

Sluníčko radosti

22. prosince 2010 v 19:16 | Merely |  Básně

lili
Úsměvem jsi pro druhé,
smutné tváře nebohé.
Neplakej Andílku,
slzy ti nesluší.
Místo máš v mé náruči.
Radost dáváš nám,
já ráda tě nade vše mám.

Jsi sluníčkem,
jehož paprsek zahřeje,
když se mile usměje.
Ale když slzy tečou po tváři,
sluníčko zhasne - už nezáří.
Slzičky setře ruka přítele,
zprvu dotkne se nesměle,
pak strach jej opustí
a daruje ti kapku radosti.


Krátká chvíle šťastná,
úsměv vděčnosti.
O samotě upadám
do temné věčnosti.

Smutek rád z cesty svádí,
je rádcem, ale neporadí.
Slané kapky do tváře vhání,
ale slzy jsou příliš velkou daní.

I Slunce je občas pod mraky schované,
nikdo nevidí tvé tvářičky půvabné.
Za šedou clonou,
ukrýváš tvář smutnou.

reklama na Vodafone - řezbář

13. prosince 2010 v 21:58 | Merely |  Moudra

Letošní rok vydařené!


postrádám duši

9. prosince 2010 v 17:52 | Merely |  Srdce
Přejeme si být dokonalí v tom, co nás baví. Věříme si ve věcech, o které se zajímáme a máme v nich alespoň kapku přehled. Touha po úspěchu mne pomalu opouští. Naplánovala jsem si tolik věcí, kterých bych chtěla dosáhnout. Stanovila jsem si jasné cíle. Ukázalo se, že slabost je silnější než já. Chuť bojovat a něco dokázat mi nic neříká.

Přála jsem si být šťastná, ale den ode dne si připadám stále víc sama. Postrádám duši, která mi rozumí. Pochopí mou osobu, bude mít stejné zájmy, ale hlavně bude silnější než já. Původní nadšení se vytratilo. Počítám dny, hlavou se mi honí směsice myšlenek,vytvářím si z nich různá vysvětlení, druhy útěchy.

Uzavřená ve svém vlastním světě, který jsem si vytvořila. Znechucená sama sebou (opět) a okolím. Společností, lidmi.

Člověk

9. prosince 2010 v 17:42 | Merely |  Básně

u


Člověk hříchů lituje,
ztrácí lidi, které miluje.
Člověk nakonec zůstává sám,
opuštěn, ale i přesto milován.

Člověk milované lidi ztrácí,
kvůli hříchům, které neoplácí,
dobrým, jak by lidé chtěli,
proto na dobro jsme zapomněli.

Člověk radost druhému daruje
a sám si svůj osud maluje.
Jestli chce se s milovaným smát,
být tu pro něj
a po boku mu vždy stát.
Nebo okolí se bude vyhýbat,
sám pro sebe vzpomínat.

Co bylo si bude za vinu klást
a blízkého bude stále city mást.
Je na něm, jak se rozhodne,
jestli lásce podlehne
nebo přátelství si nechá v srdci,
budoucnost má ve své moci.



citát

9. prosince 2010 v 17:38 | Merely |  Moudra


Život jsou jen krutá muka, kvůli kterým mé srdce puká.