Srpen 2010

Bouře část 13.

12. srpna 2010 v 17:54 | Merely |  Bouře
1.ledna

            Večer se vydařil. Po dvou hodinách v přetopeném bytě dva plus jedna obydleném čtyřmi kluky, jsem usoudila, že bude lepší jít radši domů. Milan, Pavel, Ota a David si pozvali každý po dvou po třech kamarádech. Mezi tolika "muži" jsem si připadala jako vetřelec. Všichni jsou sice velmi přátelské povahy, hlavně po dvou a více pivech, ale i tak. Všude dobře, u Terezky v bytě nejlépe.
Roman zůstal se mnou. Nabídl mi společnost. Večer u brambůrků a skleničky vína byl lepší než v pánském hnízdě. Ty dva chleby, které každý z nás snědl se nepočítají. Hlad je silnější než já.

            Než zmrzlá vyšlapu schody do pátého patra, protože výtah jako vždy stávkuje, mám co dělat, abych se nezhroutila. V kozačkách s mírným podpatkem, tenčím než můj malíček a v zimním kabátu, je doslova záhul. Doufám, že Adam ještě nebude doma. Velmi ráda bych ho překvapila obědem. Dlouho se mi nepodařilo uvařit pro něj oběd. Buď byl v práci nebo jídlo koupil cestou domů.
"Adame? Zlato! Jsi doma?"
Ticho rozléhající se bytem je mi jasnou odpovědí. Vše je tu, jako jsem nechala. Zmuchlaná deka na gauči a hrneček od kafe na konferenčním stolku.
A teď? Asi bych měla uklidit a dát se do vaření.

5.ledna

            Oběd jsem jedla toho dne na večeři i další den na oběd. Adam přijel dnes ráno těsně potom, co máma utíkala na autobus. Navštívila mne a já jí ani nepoděkovala za vytržení ze samoty.

"Adame! Konečně si doma! Strašně se mi stýskalo!"
"Ahoj Karol. Mně taky, to přece víš."
"Jak si se měl?"
"Pracovně. Teď už budu doma."
"To mi ani nepovíš, na čem jsi celou tu dobu pracoval?"
"Co chceš slyšet? Velká zakázka. Jako obvykle."
"Aha…"
Nalil si skleničku vodky, usedl na pohovku a dál si mne nevšímal.
"Máš hlad?" ptám se ho po chvíli.
"Objednám si jídlo, děkuju."
"Ale já vařila čínu. Čínu máš přece rád."
"Myslíš tu kaši s hrudkami, co mají napodobit maso? Ne děkuji, na ty sračky od tebe nemám chuť!"

Sračky ode mě? Vždycky mu chutnaly.
"Jdu se projít."
"Ne, zůstaneš tady!" Natáhl se po telefonu a šel ke dveřím, aby mi mohl zabránit, kdybych se jen pokusila udělat krůček k východu.

6.února
                                                                                                                                         
            Roman se mi stal oporou a dobrým přítelem. Pravidelně jsme se začali scházet vždy v pondělí po škole a ve čtvrtek a pátek před začátkem vyučování. Oběma nám vycházel stejný termín vyučování na tyto dny. Adam bývá v práci častěji než dřív. Kromě slovních narážek, které jsem se velmi rychle naučila ignorovat si víc nedovolí. Vzdalujeme se. Vlastně jsme se vzdálili už dávno, ale černá páska mi zakrývala oči. Až když přišel Roman, poznala jsem, že on je člověk, kterého hledám. Jsme sice přátelé, velmi dobří kamarádi, ale věřím, že postupem času se s Adamem rozloučím.

Je to zvláštní, ale pondělní odpoledne se s Romanem scházíme u pana Martínka v knihkupectví. Byl velmi rád, že mu vedu nového člena čtenářského klubu. Adamovi mě nepráskl, protože ví, že mezi mnou a Romanem nic není. Na druhou stranu zná dobře svého syna a jeho žárlivou stránku. Jak mi sám řekl: "Scházejte se tu klidně denně Karolínko, ale jakmile na to Adam přijde, neubráním vás."
Mého přítele by ani ve snu nenapadlo, že trávím tolik času v krámku jeho otce.

7.února

            Den D? Ne, ne. Jen další z haldy bezcenných dnů. Sobota. Terka odjela domů. Rodiče si prý stěžují, že se doma neukáže co je rok dlouhý. Slitovala se a opustila hlavní město jen na víkend. Roman se učí, prý má v pondělí těžkou písemku a Adam se neukázal. Nenechal ani hloupý vzkaz a nezmohl se napsat ani kratičkou esemesku.

            U pohádky Princezna ze mlejna, kde mám nejradši malého čertíka v podání Ivety Blanarovičové pojídám zmrzlinu a náramně se bavím. Vždycky mně dostane do výborné nálady. Už odmalička.
Náhle se ozvala silná rána. Prásknutí dveří. Příšerně jsem se lekla.
"Adame? Strašně jsi mě vylekal. Kde jsi byl?"
"Kde jsem byl?!" zařval na celý byt "U rodičů!"
"Nekřič prosím tě." Zašeptala jsem.
"Nemám křičet? Já nemám křičet?" Odkopl konferenční stolek, aby se dostal ke gauči. Snažila jsem se rychle vstát, ale deka, ve které jsem byla zachumlaná mi v tom zabránila. Byl rychlejší. Pevně sevřel mou paži a pokusil se mé tělo shodit ze sedačky na zem.
"Já nemám řvát! Mám doma kurvu! S kým se to scházíš! Podvádíš mě! Jak dlouho s ním chrápeš, co?!"
"Pusť, bolí to."
"Tebe to bolí?" Opakoval mou prosbu posměšným hlasem.
"A tohle tě taky bolí?" Vrazil mi facku.
"Přestaň a nech si to vysvětlit!"
"Tady se nedá co vysvětlovat! První si to vyřídím s tebou a potom s tím hajzlem, se kterým mě podvádíš!"
"Adame, ne!"…. " Prosím, přestaň, už dost…"
Po dlouhé době jsem si připadala jako kus hadru, se který se hází a vytírá zem. Ty facky jsem počítat nestihla. Měla jsem co dělat, abych si ubránila alespoň část obličeje. Kopal do mě. Jednou, po druhé a po třetí … po desáté. Strašně to bolelo. Neuvěřitelná bolest břicha.
"Přestaň…Prosím…Nikdy jsem ..Nikdy jsem tě ne.. nepodvedla." Podařilo se mi vykoktat mezi ranami.
"Teď se budeš obhajovat! Teď! Lžeš mi, pořád dokola mi kecáš! Ale já nejsem naivní. Nejsem debil. Umím si srovnat doma pořádek! A ty! Ty mě budeš poslouchat na slovo! Opovaž se ceknout! Zmínit se té tvojí slavné Terezce, zabiju ji a pak zabiju tebe!"
Bezvládně jsem ležela v obýváku na zemi a dívala se do země.
"A ukliď tady ten bordel!" Vzal si kabát a odešel z domu.

Přišel až další den ráno a dělal jakoby se nic nestalo…

Eminem - Love The Way You Lie ft. Rihanna

9. srpna 2010 v 17:43 | Merely |  Skupiny
Konečně jsem se dočkala klipu k této písničce. Eminem si mě získal posledním cédéčkem :-)
Text písničky je pod Celý článek




Pomalu končíme :-)

8. srpna 2010 v 23:02 | Merely |  Srdce
Když přivřu obě oči, odečtu jeden týden na Slovensku, tak mi zůstávají dva týdny, kdy je čas něco podnikat. Zní to neuvěřitelně, ale tyhle prázdniny, které trávím doma, mi utíkají ještě rychleji, než když se válím u moře.
Pár spolužáků mi odjelo pryč, jeden na tábor dělat si instruktora pěkně 4 týdny. Druhý mi odjel na Slovensko a přijede zrovna když já budu ojíždět. Kamarádi se na poslední týdny rozprchli na dovolené k moři a ještě ke všemu mi skončila brigáda. Červenec, který ze začátku vypadal pěkně nudně, se proměnil na letící stíhačku, kterou nelze zastavit. Srpen vypadá nudnější, ale věřím že od soboty ty poslední dva týdny budou z celých prázdnin nejlepší. Hodím vám sem pár fotek. To víte, když dvě noci strávíte s bláznivýma slečnama, není se čemu divit :-)

Bouře část 12.

8. srpna 2010 v 22:56 | Merely |  Bouře
31.prosince

Ráno mne probudilo zvonění mobilu.

"Ahoj Lásko."
"No ahoj. Děje se něco?"
"Karol je mi líto, ale přijedu až zítra nejpozději pozítří."
"Adame! To nemyslíš vážně! Měli jsme být dneska večer spolu."
"Já vím, právě proto ti volám. Mrzí mě to, ale nemůžu odjet. Přišel bych o zakázku. Protáhlo se nám to tady."
"Kdyby to mělo být kdykoli jindy, tak by mi to bylo jedno, ale slíbil si, že na Silvestra budeme spolu."
"Ano, ano já vím. Vynahradím ti to. Slibuju. A nezlob se Karol. Bude to fajn i jindy."
"Hm. To jsem zvědavá."
"Musím končit. Miluju tě."
"Já tebe taky. Měj se."

"Kdo to byl?"
"Adam.."
"Co chtěl? Máš se vrátit domů nebo co?"
"Ne. Spíš mám u tebe zůstat ještě dva dny. Ani neví o tom, že tady jsem."
"Proč si mu to neřekla?"
"Nevím. Nechci, aby to věděl. Tady je problém dnešní večer."
"Když nebudeš s ním, tak pojedeš se mnou. Místo v autě máme a půlku lidí z Kosové znáš. Jsou to staří známí a s většinou jsem tě seznámila. Nevidím v tom žádný problém."
"Ne Teri, jsou to tví přátelé. Možná pár z nich znám, ale i tak. Chtěla jsem strávit večer válením v posteli u estrády. Nemám chuť někde pařit na diskotéce."
"Kájo, nutit tě nebudu, ale jestli chceš, tak tě hodíme domů."
"Naši budou se známýma. Zůstanu tady a beztak, večer mám jít chvíli s Romanem. Třeba na mě bude mít chvilku na víc."
"Kdyby sis to rozmyslela, tak stačí říct."
"Já vím." Usměju se na ni a plácnu sebou zpět do peřin."

            Šestá hodina se blíží. Někdy si přeji, aby měl den minimálně 35 hodin, protože ne vždy stíhám podle představ. Musela jsem se stavit v supermarketu a nakoupit si zásoby na večer. Do bytu se vracet nebudu, nemělo by to smysl. Pak už jen zbývá převléct se z tepláků a mikiny s nápisem nirvana do riflí, černého rolákového svetru a papuče vyměnit za kozačky a může se vyrazit.
            Roman je přesný jako hodinky. To já meškám o prát minut.
"Ahoj. Jdeš nějak brzo."
"Brzo? Spíš pozdě, ne?"
"Těch pár minut? To nic není. Moje ségra chodí pozdě někdy až o půl hodiny. Však si to mohla vidět v tom baru. Jak dlouho jsem na ni čekal. Asi tak dvacet minut a to bylo ještě zábavné čekání. A ještě ke všemu přišla sama bek kluků. Měli jsme se domluvit na dnešní večer."
"Ta blondýnka? To byla tvá sestra?"
"Jo, Mirka. Copak sis myslela, že to je?"
"Že by tvá holka?"
"Blondýnky nejsou můj typ Karolíno." Když vyslovoval mé jméno, v očích mu proběhlo malé zajiskření. Pravdou je, že blondýnka nejsem, právě naopak. Barvím si vlasy poměrně tmavou hnědou.

            Usadili jsme se v malé kavárničce kousek od náměstí. Celou dobu nebyla ani minuta ticha. V některých chvílích jsme si navzájem museli skákat do řeči a přerušovat se, protože by se ten druhý nedostal ke slovu.

"Už bych tě měl asi opustit." Přerušil chvilku ticha Roman asi o půl deváté.
"Jestli spěcháš, tak tě zdržovat nemůžu."
"Právě já myslel, že budeš spěchat ty."
"Myslíš si špatně. Dnešní večer budu zachumlaná v dece u televize. Lepší program nemám."
"Já si říkal, že budeš s přítelem."
"Přítel je v Berlíně. Pracuje."
"Zrovna když je Silvestr?"
"Práce si nevybírá."
"Co kdyby si byla dnešní večer s námi?"
"Nevím, nechci ot…"
"Takže dohodnuto. V deset mám být u kamaráda. Bydlí kousek od centra. Máme takový menší večírek. Jen hudba a pokec. Minulý rok to nedopadlo nijak slavně, takže ten letošní radši brzdíme."
"Lepší brzdit než být nepoužitelný další den."
"Pravda pravdoucí. Takže s tebou můžu počítat?"
"Tak teda jo. Díky."