Červen 2010

umělý spánek

27. června 2010 v 15:56 | Merely
Zkouším nový život na internetu. Zde upadám do umělého spánku...Pár nocí, pár dní.

news :P

4. června 2010 v 19:34 | Merely |  Srdce
Pracuju jako brigádník, což je úspěch :D
Dále na programu je spousta písemek, než se uzavřou známky a pak už balada. Občas si posedím v hospedě(16letý fracek a už sedí u piva) :D a budou prázdniny :P

Alois a Vilém Mrštíkové - Maryša

2. června 2010 v 20:55 | Merely |  Knihy
Alois a Vilém Mrštíkové

Maryša


Je to divadelní hra, která vznikla za pobytu obou bratrů ve vesničce Diváky na Brněnsku. Základní námět: vynucený sňatek, bez lásky. Od začátku je jasné, že manželství bude nešťastné, je uzavřeno jen kvůli penězům. Hra zobrazuje majetkové rozdíly ve vesnici (každý statkář toužil jen po bohatství a majetku).
Autoři čerpali z tehdejší poměrně časté praxe, ostatní moravské obyčeje byly inspirací k dalším jednotlivým scénám.
Původně měl vzniknout román z vesnického prostředí, ale bratři raději zvolili dramatickou formu.

Obsah:

            Děj hry nás zavádí do vesnice, kde právě odcházejí rekruti na vojnu. Jeden z nich, Francek, syn chudé vdovy, se chce rozloučit s dcerou nejbohatšího sedláka ve vsi, Maryšou.
Oba ví, že jejich společenské postavení neumožňuje jakékoli bližší vztahy, ale doufají, že se jim časem podaří obměkčit Maryšiny rodiče.
            V hospodě se sejde Maryšin otec, sedlák Lízal, s mlynářem Vávrou. Ten Lízala přemluví, aby mu dal dceru za ženu. Maryša se brání, nechce si vzít za manžela staršího vdovce s dětmi. Poukazuje na to, že je hrubián, který utrápil už jednu manželku, ale celá rodina se postaví proti ní, všichni se zhlídnou ve velkém mlýně, zatvrdí se proti dceřině smutku a přinutí ji vzít si Vávru za muže. Manželství je od počátku nešťastné, ve vesnici se proslýchá, že Vávra Maryšu bije, otec se rozhodne, že dceru vezme zpátky, protože vidí, do jaké osobní tragédie ji dostali, ale Maryša odmítá, nechce zradit manželské sliby.
            Po dvou letech se Francek vrací z vojny, vidí Maryšino neštěstí, a protože ji nepřestal mít rád, je mu líto, že kvůli majetku by měla trpět, začne veřejně vyhrožovat Vávrovi, že mu Maryšu odvede. Navštíví ji ve mlýně, přemlouvá ji, aby s ním odešla do Brna, aby se tady mohli pokusit o rozvod, ale ona odmítne. Vávra se dozví o Franckově návštěvě, chce se pomstít a Francka zastřelit, ale už hrozbu nevykoná, Maryša mu do ranní kávy nasype jed a on umírá.

Shrnutí:

Hra je rozdělena do pěti jednání.
První jednání nás uvede do děje a seznámí s okolnostmi, jsme svědky rozhovoru Vávry s Lízalem a dramatického odchodu rekrutů. Druhé a třetí jednání se odehrává v rodinném kruhu- otec, matka, strýc s tetou a dokonce přizvaná dohazovačka přesvědčují Maryšu tak dlouho, dokud nepovolí. V závěru už Lízal není tak úplně přesvědčen o výhodnosti sňatku, zná Vávrovu pověst, chce se jistit tak, že zadrží Maryšino věno. Maryša sice se sňatkem souhlasí, ale zároveň vyhlásí Vávrovi vnitřní boj.
Ve čtvrtém jednání se Francek pokouší získat Maryšu pro sebe, ale ona je přesvědčená o nerozlučitelnosti manželství, odmítá porušit svůj slib před Bohem.
V posledním pátém jednání dochází k tragédii - k smrti Vávry.


Vlastní názor na dílo :

Maryšu jsem měla možnost vidět jako divadelní představení ve Zlínském divadle, což bylo daleko lepší než čtení knihy. I když text v knize obsahoval scénické poznámky, bylo pro mě výhodnější shlédnout hru na živo, protože jsem se mohla soustředit lépe na děj. Herci předvedli výborné výkony. Největší pochvalu si zaslouží herečka Petra Hřebíčková, která ztvárnila roly Maryši a získala za ni cenu Thalie.

Hercům se velmi dobře podařilo vystínit povahy jednotlivých postav a tehdejší vesnické zvyky nejen mezi lidmi, ale také mezi členy rodiny.

Velké zalíbení jsem si našla právě v hlavní hrdince Maryši, která je poslušnou dcerou svých rodičů a milující dívkou. V některých dějových pasážích jsem se přenesla právě do role Maryši a prožívala děj hry.
Velmi se mi líbil tragický konec, který doladil celý děj. Šťastný konec (př. Maryša by utekla s Franckem do Brna, kde by se úspěšně schovávali před svými rodiči a oba zde šťastně žili a zařídili si společnou domácnost) by hře ubral na kvalitě a dokonalosti.
Doporučuji přečíst si knihu, i když někomu může dělat problém nářečí, navíc mohou rušivě působit i scénické poznámky, ale dějově je velmi zajímavá. Pro milovníky tragédií s dávkou lásky a poslušnosti ze strany hlavní hrdinky je ideální právě tato divadelní hra.


......Tohle už je z mé hlavy bez pomoci internetu ..:-)

Jane Austenová-Pýcha a Předsudek

2. června 2010 v 20:52 | Merely |  Knihy
Jane Austenová

Pýcha a Předsudek

Pýcha a předsudek (Pride & Prejudice) je nejslavnějším románem anglické spisovatelky Jane Austenové. Děj se odehrává na přelomu 18.-19. století. Přestože autorka žila za dob největších romanopisců, ve své tvorbě předběhla svou dobu o desítky let a nyní je řazena k realistům.

Základní námět: Autorka odmítá sňatky z rozumu a bez lásky a vysmívá se pošetilosti a lehkomyslnosti, což jsou typické rysy tehdejší společnosti.

Obsah:

Příběh nás zavádí do rodiny Behnnetových žijící na venkově v Longbournu,
kousek od městečka Meriton. Manželé Bennetovi mají pět dcer. Nejstarší je Jane, po ní následují Elizabeth, Mary, Catherine (Kitty) a Lydii.
Vedlejší panské sídlo si pronajme mladý šlechtic pan Bingley. Tato novinka se velmi rychle rozkřikne po Meritonu. Paní Bennetová naléhá na svého muže, aby nového souseda
pana Bingleyho osobně navštívil a seznámil se s ním. Ten jí však prozradí, že již tak učinil.
Po dvou týdnech se v Netherfieldu pořádá ples. Slečny Bennetovy na něm nesmí chybět. Krásná Jane se seznámí s mladým panem Bingleym, už po prvním tanci si padnou do oka. Mladého Bingleyho doprovází jeho sestra Charlotta a nejlepší přítel pan Darcy, který odmítne tančit s mladší sestrou Jane, Elizabeth. Prý pro něj není dost hezká. Svým vystupováním       
a pohrdáním ostatními přítomnými dámami si nevytvoří příliš dobrou pověst. I Elizabeth           si   o panu Darcym udělá vlastní obrázek. Působí na ni jako pyšný mladý muž, který se nepříjemně chová ke každému, kdo mu nepadne do oka.
Pár dní po plese přijíždí za rodinou Bennetových pan Collins, bratranec slečen Bennetových. Po smrti pana Benneta má zdědit veškerý majetek a aby odškodnil své sestřenice, požádá Elizabeth o ruku a předstírá milostné city k ní. Ta jej okamžitě odmítne, protože s nafoukaným a zásadovým farářem nechce nic mít, obzvlášť, když se jí líbí mladý, ale chudý důstojník pan Wickham, který přijel s regimentem do Meritonu. Vojáci se velmi líbí mladším sestrám- Kitty a Lydii.
Pan Wickham se Elizabeth svěřuje, že o jeho dědictví, faru v Derbyshiru, ho připravil právě pan Darcy, jeho bývalý dobrý přítel. Tato zpráva Elizabeth doslova dorazila a zničila veškeré iluze o jeho dobré povaze.
Jestli předtím Elizabeth Darcyho neměla ráda, teď jej nemůže vystát a dává mu to patřičně najevo s přesvědčením, že jeho city k ní jsou opětované. Je znechucena jeho pýchou i tím, že mu slečna Bingleyová i paní Hurstová, druhá sestra pana Bingleyho, na potkání "podlézají".
Pan Collins si nakonec vezme nejlepší
přítelkyni Elizabeth, slečnu Charlott Lucasovou.
Jane je nucena rozloučit se s Bingleym, protože odjíždí do Londýna. Ale ona se za ním vydává díky přesvědčení Lízy, své nejmilejší sestry. Bude přebývat u tety a strýce.
Eliza odjíždí za svou přítelkyní Charlottou do Kentu, kde se seznamuje s lady Catherine a zjišťuje, že Darcy je jejím synovcem. Lady Catherine je stará a pyšná dáma, trvající na svých zásadách.

Darcy odhodí masku pyšného muže a Elizabeth žádá o ruku a vyznává jí lásku. Vysvětluje jí velikost své lásky, lituje, že své city
jí nevyjádřil už dříve.
Ten den se Eliza dovídá od Darcyho bratrance, že za odloučení Jane a Bingleyho může Darcy.
Poslední kapka? Elizabeth je zmatená a hlavně zklamaná, protože i ona Darcyho city opětuje.
Při setkání s Darcym požaduje vysvětlení, ten jí zanechá pouze dopis. Snaží se vysvětlit, jak to bylo s plukovníkem Wickhamem a s přítelem Bingleym a slečnou Jane. Wickham byl hazardní hráč, podvodník a lhář, také se pokusil zneuctít jeho sestru Georgianu kvůli třiceti tisícům liber. Vztah Jane s jeho přítelem vysvětluje tak, že jej odrazoval od jeho záměru kvůli pocitu, že Jane je k Bingleymu lhostejná a že z chování její rodiny vycítil, že by to byl prospěchářský sňatek. Elizabeth dopis zamotá ještě víc nejen hlavu, ale i srdce.
Při svém návratů domů Eliza vidí, že její sestra je vyléčená z lásky k Bingleymu nebo ji alespoň nedává najevo a Lydia odjíždí spolu se svou přítelkyní paní plukovníkovou Fosterovou s regimentem. Na Eliziny rady, aby Lydii nikam nepouštěli, nikdo nedá a zakrátko sama odjíždí s Gardinerovými na výlet na sever do Peak District. Gardinerovi chtějí navštívit i Pemberley, čemuž se Elizabeth brání vzhledem k tomu, že se jedná Darcyho sídlo, avšak po argumentech, že pan Darcy stejně nebude doma, svolí. Sídlem je okouzlena a při návštěvě také vyslechne chvalozpěv hospodyně na svého pána. Pán domu se vrátil dřív z cest a namísto aby Darcy Elizabeth přehlížel, či na ni byl naštvaný, chce Elizabeth představit svou sestru. Snaží se být na ni milý, pozorný a Elizabeth je ráda, že má alespoň jedny příbuzné, za které se nemusí stydět.
Jeho sestra je velmi hodná, tichá dívka milující svého bratra. Elizabeth však nečekaně dostává dopis od Jane, ve kterém jí sestra píše, že Lydia utekla s Wickhamem neznámo kam a nikdo o nich nic neví. V návalu lítosti se Elizabeth svěřuje s celým neštěstím Darcymu, ale vzápětí tohoto činu lituje, když si uvědomí, že se do něj zamilovala a že nyní už není žádná naděje,   že by ji Darcy znovu požádal o ruku. Kvůli prohřešku její sestry by to bylo společensky naprosto nepřípustné. Zdrcená se vrací domů, aby byla nablízku své matce a její strýc se zatím vypraví do Londýna pomoct panu Bennetovi v hledání Lydie. Otec se zakrátko vrací a po něm přijde i dopis, že pan Gardiner oba našel a donutil Wickhama, aby si vzal Lydii. Wickham bude okamžitě převelen do Newcastlu a Lydia odjede s ním. Předtím se však staví v Longbournu a od Lydie a tetičky Gardinerové se Elizabeth dovídá, že to vše zařídil Darcy a ještě Wickhamovi zaplatil povýšení. Elizabeth je stále víc zmatená, ale nepřipouští si, že by to všechno udělal Darcy z lásky k ní.
Zakrátko Darcy s Bingleym přijíždí do Longbournu a Bingley se zasnoubí s Jane. Elizabeth doufá, že by mohla být na řadě, ovšem Darcyho chování ji příliš neutvrzuje v této naději a k té nepřispívá ani návštěva Lady Catherine, která přijela Elizabeth říct, že by tento sňatek neschválila a zároveň se chce ujistit se, že k němu nedojde. Elizabeth je uražená a odmítne Lady Catherine cokoli slíbit. Neváhá jí sdělit, že pokud by ji její synovec požádal o ruku, bude se řídit vlastním úsudkem a ne tím jejím. Lady Catherine to považuje za nehoráznost a okamžitě se s tím jede svěřit svému synovci do Londýna, očekávajíc
jeho podporu.
A tak se stane, že na jedné procházce Darcy požádá Elizabeth o ruku a ta souhlasí. On již není pyšný a ona na oplátku bez předsudků vůči němu.

Vlastní názor na dílo:

Kniha je velmi zajímavá, ale některé pasáže jsou podány příliš filozoficky a z dnešního hlediska působí až těžkopádně . Musela jsem se zamyslet nad tím, co autorka těmito rozhovory chtěla říct. Vtipné dialogy zpestřují celou knihu. Nechybí zde ani láska.
Velmi se mi líbila postava pana Darcyho. Představuje pýchu, ale ve skutečnosti se za touto pyšnou a arogantní maskou skrývá milující člověk, velmi sečtělý a dodržující své zásady.
Do ničeho se nehrne po hlavě.
Také se mi velmi líbilo autorčino přiblížení tehdejší doby.(př. Jak paní Bennetová toužila mít vyvdané všechny dcery, při tom některé byly mladší než já. Lydia se vdala za Wickhama v 16 letech, což si nedovedu představit.)
Ve srovnání s filmem dává kniha větší prostor fantazii, ale přiznávám, že některé části jsem nepochopila, proto jsem shlédla i film, který je také velmi dobře natočen. Shoduje se s knihou téměř dokonale, ale byly vynechané některé pasáže.
Kniha je přeložena do starší češtiny a dostalo se mi pod ruku vadání, které neprošlo novou jazykovou úpravou. Nevím, jak přesně tuto formu jazyka nazvat, ale vyjadřování některých postav bylo velmi zvláštní.
Elizabeth se mi jevila jako cílevědomá dívka s ne příliš dobrými způsoby na tehdejší dobu. Připomínala mi v určitých směrech svého otce pana Benneta. Role Elizabeth může být velmi zajímavá, i v dnešní době se potýkáme s takovými lidmi.
            Kdybych mohla tuto knihu hodnotit známkami, určitě by si zasloužila jedničku.

zdroj  .. některé pasáže jsem okopírovala z té stránky, která je uvedena jako odkaz pod : zdroj... Znáte to .. :-)))