Leden 2010

Měsíc

31. ledna 2010 v 23:44 | Merely |  Básně
Noční oblohy pán
bílý až do stříbrna.
Přichází nenápadně k nám.
Obloha černou je zalita.
Noc se s námi vítá.
Princezna jeho usíná.

Přiblíží se k naší duši,
zlehka se dotkne.
Nenápadně ji pokouší,
dokud nepodlehne.

Odchází těsně před svítáním.
Nejdražší milenku jemu odvádím.
Zklamání potká nás,
přináší ho pouhý čas.

Tu a tam se zatřpytí
hvězda na obloze.
Měsíc stále svítí
a přihlíží,
jak odvážím si ji ve voze.

Líbezný květ
patří teď mne.
Vlastním celý svět.
Krásnější je den ode dne.

Tu a tam nahlédnu
na temno nad námi.
Úsměv mé dámy
snadno přehlédnu.

Hlídá každý její krok.
Den ode dne
rok co rok.


Richard Müller - Baroko text

31. ledna 2010 v 23:17 | Merely |  Moudra


Richard Müller- Baroko

Schoulené holky spí nahé
u hrobu Tycha de Brahe.
Z kamene oživlá světice
pozvedá monstranci měsíce.

Taková zář je jen jedna,
odtud až do nedohledna...
No a z něj daleko široko
proudem se rozlévá baroko.

Andělé, odhalte tváře!
Pro slepé harmonikáře,
které jsem čekal a nepropás',
důvěrně známý je každý z vás.

Jste-li tak důvěrní známí,
pojďte a zpívejte s námi.
My dole, vy zase vysoko.
O tom, jak mocné je baroko.

Sedlejme koně a vzhůru!
Zaplašme zlou denní můru,
která nám sežrala století.
Zpěnění hřebci se rozletí

V tuto noc lámání kostí
chytrácké malověrnosti.
Srazme tu bestii hluboko,
tak, jak to umí jen baroko.

Dnes je dnes, ale co zítra?
Zbyde tu zázračná mitra?
Komu dá svou hlavu do klína
ryzáček svatého Martina?

Zem, která nemá své nebe,
ztratila všechno - i sebe.
Zarůstá pastvou jen pro oko...
Proč jsi tak vzdálené,
v perutích oděné baroko?

Zem, která nemá své nebe,
ztratila všechno - i sebe.
Zarůstá pastvou jen pro oko...
Proč jsi tak vzdálené, baroko?

Zem, která nemá své nebe,
ztratila všechno - i sebe.
Zarůstá pastvou jen pro oko...
Proč jsi tak vzdálené, baroko?


Ad Libitum

31. ledna 2010 v 23:12 | Merely |  Skupiny


žánr: Melodic-rock-metal
město: Kroměříž


Dopis

24. ledna 2010 v 22:16 | Merely |  Básně
Vstával každé ráno,
zdravíval, když bylo přáno.
Zpíval mi,
jen když náladu měl.
Klidně i za tmy.
Vždycky s chutí chtěl.

Procházeli jsme se tichým lesem,
přemýšleli, nad promarněným časem.
Jednou bylo mi posláno
v obálce psaníčko.
V něm bylo napsáno:
Mé drahé Sluníčko.

Mám tě rád,
jsem tvůj nejlepší kamarád.
Píši ti na list papíru,
který dostal jsem od paní,
za splnění přání.
Prý hodný jsem na její rodinu.

Posílám políbení
na levou tvářičku.
Snad najdeš si zalíbení
v milém psaníčku.

Rád bych poslal
ještě červenou růži.
Po jejíž vůni,
každá žena touží.

Vzpomněl jsem si na tebe.
Když dívám se na nebe.
Vidím naše procházky po lese.
Míním, že vrátím se domů zase.

Strašně se těším,
má milá na tebe.
Ze všech sil se snažím
nedívat na nebe,
abych zahnal všechny chmury
a trávil s někým večer dlouhý.

Má milá, nejdražší.
Srdíčko tvé si zaslouží
lásku a klid
hodného muže.
Nelze spolu nadále snít.
Tak tedy, nuže.
Uvidíme se, jak dva lidé,
kteří neznají chvilky snivé.


Ty staneš se něčí paní
a splníš rodičům přání.
Nemám zdání,
kdy tvář mi pohladíš
svou jemnou dlaní
a srdce mi omámíš.

Loučím se tedy
s políbením a dávkou něhy.
Zde končí mé řádky.
Čas nemohu vzít zpátky.

Vy víte má nejdražší,
co můj úkol zde obnáší.
Má nejdražší, mám tě rád.
S pozdravem váš věrný kamarád.

Když čtu tyto řádky,
vytrácím se z pohádky.
Celý život dávám na jeden cit,
zaručující mi na duši klid.

Slza ukápla,
on však pravdu má.
Jejich láska se ztratila.
Oba je silně ranila.

Každý teď život jiný má
a druhého už nepozná.

Příběh dvou Andělů

24. ledna 2010 v 21:47 | Merely |  Básně

Dva Andělé,
seděli před domem.
Byla zrovna neděle,
když dávala mi sbohem.

Plakal jsem jednomu na rameni,
ptal se mne:
"Odkud tvá láska pramení?"
Kolikrát prý prožil jsem
tento cit dokola,
že jsem tak zničený.
Je to má pohroma.

Bolí to na srdci,
ženy jsou přítěží.
Nikdy už žádnou nechci.
Můj anděl mne potěší.

Dost bylo slz,
hledám zápalky.
Ony jsou jediné památky.

Zapálil jsem druhého anděla,
který přihlížel na můj smutek.
Budu potrestán za tento skutek.
Kam naděje se poděla?

Zmizela s jeho smrtí,
kdo ví, kde teď je.
Třeba se mi v nebi směje.

Pak dovídám se,
od toho druhého,
že plameny,
jej do pekla poslaly.

Tedy zabíjím anděla,
přítele pouhého.
Obloha z se setměla.
Zůstávám tu sám
a křídla dostávám.

Jsem nucen se trápit.
Čas nelze vrátit.
Tak doplatil na lásku muž,
který zabil
a nepoužil nůž,
jak anděl moudrý pravil.

zamilovaná

21. ledna 2010 v 21:07 | Merely |  Básně
Úsměv milý,
vykouzlí rád.
Pohled snivý,
snažím se zakrývat.

Oči si zavážu,
sobě tak dokážu,
že vůli silnou mám
a lásku najevo nedám.

Sním....
Když mé ruce svírá,
srdíčko se usmívá.
Vlasy oddělá si z čela,
tolik říct
bych mu chtěla.

Zapomínám na okolní svět.
Láska není sladký med.
Sama sobě zapírám,
že v noci špatně usínám.
Vždy myšlenky sklouznou k němu,
princi mému vysněnému.

Přichází a usmívá se,
duše má je na horské dráze,
tak si připadám.
Naději jiným nápadníkům nedávám.

Chtěla jsem,
toužila.
Den za dnem
blouznila.

Láskou opít se dá,
i když druhého nepozná.
Láska zabíjí přátelství
a mění se v neštěstí.
Láska nenávistí je,
v zoufalosti druhému se směje.

Jsem vinna,
když miluji.
Sebe lituji.



Bára Zemanová & Band

18. ledna 2010 v 22:32 | Merely |  Skupiny

žánr: crossover-punk
město: Praha

prostor pro Umění :-)

18. ledna 2010 v 22:27 | Merely |  Srdce
Od silvestra se táhne divná doba. Během týdne, kdy jsem zaneprázdněná školou, nemám nejmenší problém s blbou náladou. Jakmile nastane páteční odpoledne, mám po náladě.
Vrátila jsem se k četbě. Taky dobré odreagování. Uzavírám se do vlastního světa. Chci popřát slečně L hodně lásky :-).

Taky začínám kreslit doma a věnovat se svému pokojíčku. Malby kolem oken jsou tomu důkazem. Potřebuju si dát dohromady přátelský život. Abych měla pokoj na srdci.
Škola škola školička ... těším se na prázdniny, až od ní budu mít 10 dní pokoj. Jarní prázdniny mám už od 1.února :-).

Slza sem, slza tam .. už je ani nepočítám. Patří k mému dennímu životu. :-) Brečím jak najatá i kvůli hloupostem :D...

Firezone

10. ledna 2010 v 22:24 | Merely |  Skupiny

žánr : metal
město : Opavsko 
http://bandzone.cz/firezone

Johann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera

10. ledna 2010 v 22:19 | Merely |  Knihy

Johann Wolfgang Goethe
Utrpení mladého Werthera

Goethe popisuje část vlastního života, jak se zamiloval do dívky, která již byla zaslíbená jinému. Děj je psán formou dopisů věnovaných Wertherovu příteli Vilémovi. Tato móda přišla do Německa z Anglie v 17. a 18. století.
Kniha je psána v ich formě a připomíná deník, protože každý dopis je datován.

Werther přijíždí do Wahlheimu, seznamuje se s okolím, poznává řadu okouzlujících míst. Zpočátku se straní lidí, ale po nějakém čase se začíná seznamovat se svými sousedy.
Měl kladný vztah k dětem. Při jedné z procházek ve vesnici nakreslil dvě malá dítka. Jedno asi čtyřleté, jak svírá mladšího sourozence.

Jednoho dne se s novými přáteli vydává na zábavu do vesnice. Cestou se staví pro Lottu, mladou dívčinu pocházející ze sedmi dětí. Po smrti své matky byla odkázaná sama na sebe a musela se starat o svých šest sourozenců, vést pilně domácnost a celkově nahradit jejich matku.
Lotta a Werther se stávají velmi dobrými přáteli. Každý den ji navštěvuje, postupem času jí pomáhá s výchovou dětí, vypráví jim pohádky a tráví s nimi volný čas.
Jeho city k Lotce se mění z přátelství na hlubokou lásku, ale nešťastnou, protože Lotta je zaslíbená jinému. Její milý Albert odcestoval. Po návratu se seznamuje s Wertherem a stávají se přáteli. Albertovi časem začnou vadit jeho návštěvy a velmi blízká náklonnost, kterou chová k jeho dívce.

Werther nezvládá svou lásku, svěřuje se svému příteli Vilémovi, že se dává do služeb velvyslance. Slouží mu dobře, ale vyslanci se nelíbí jeho citová tvorba. Werther je pozván
na oběd k panu C, jeho příteli, ale zdrží se až do večeře. Při té příležitosti se dostává do trapné situace. Společnost ho pomlouvá v jeho přítomnosti, proto je požádán o odchod.

Po tomto skandálu dává výpověď a vrací se na venkov za svou milovanou Lottou. Mezitím se ale Lotta a Albert vzali a Werther tímto okamžikem propadá vnitřní sebelítosti a ztrácí vytříbený smysl pro dobré chování. Začíná ji opět navštěvovat. Každý den hledá nové záminky, jak se dostat do její blízkosti. Lotta jeho přátelství přijímá, jeho lásku však neopětuje. Přátelství s Albertem je na bodě mrazu.
Werther je neustále odmítán. Nachází jediné východisko, řešení pro své problémy: smrt.
Blíží se Štědrý večer. Lotta jej prosí, aby ji do té doby nenavštěvoval, ale Werther udělá pravý opak. Poslední večer tráví pouze se svou láskou bez přítomnosti Alberta a předčítá jí část z Homéra.

Další den píše dopis na rozloučenou pro Lottu, splácí své dluhy a nechá poslat poslíčka s listem k Albertovi, kde jej žádá o zapůjčení pistolí.
Werther spáchá sebevraždu. Pro něj to však není čin ze slabosti a zbabělosti, ale nemoc odvážnosti.

Werther propadl vlastním výčitkám a depresi. Představě, že bez své Lotty nemůže žít, když patří jinému. Smířil se s tím a nalezl útěchu ve smrti. Někteří tento čin mohou odsoudit a považovat ho za zbabělost, ale lidé nemají odvahu sáhnout si na život. Připouštím, že je to hloupost, ale když se člověk dostane do krajní situace a nevidí jiné východisko, než smrt, pak ať se jí oddá. To, že ublíží lidem, kteří ho milují je v tu chvíli vedlejší. Touha po věčném pokoji se stává svůdkyní.