Listopad 2009

Aneta Langerová - Jsem - text

26. listopadu 2009 v 17:27 | Merely |  Moudra
text: filip horáček

na zimu si zamkli dům
naposled kývli sousedům
i růže jsou ukrytý
bezlistý

pak se schová do mraků
beznaděj opak zázraků
svět se ve dvou a v objetí
líp pochopí

jenže co se schová to se poztrácí
proto jsou zámky otevírací
noc je ukrývá den už se nedívá
jak spí a ráno jim odletí

tadydabdájé…

ještě chvíli můžou spát
tam kde se nechce nikdo ptát
kde není nutný říkat víc
než nic

pak přiloží do kame
ruku v ruce půjdou ven
svět ten už je nechytí
v nebytí

jenže co se schová to se poztrácí
proto jsou zámky otevírací
noc je ukrývá den už se nedívá
slova spoutaná sněním vetkaná chodí po špičkách
a den se nedívá jak spí

protože z kopců se jednou musí dolů
a každý dveře ty se musí otevřít
ty co nejsou a maj tak budou spolu
a vítr v sobě nosí bezvětří

noc je ukrývá den už se nedívá jak spí
a vítr v sobě nosí bezvětří

tadydabdájé…
a vítr v sobě nosí bezvětří

Stáří - moudra

26. listopadu 2009 v 17:15 | Merely |  Moudra
Každým dalším dnem ztrácíme velkou část svého života. Bohužel si uvědomíme až příliš pozdě, o kolik věcí jsme přišli.

Čas nelze zastavit.

Stárneme, i když jsme staří dost.

Ve stáří jsme na některé věci příliš mladí.

Bolí to

24. listopadu 2009 v 22:29 | Merely |  Básně
Bolí to. Opět se ocitám na rozcestí. Dlouho jsem šla sama po jedné cestě. Teď se přidalo několik lidí a srdce neví, pro kterého člověka se má rozhodnout, aby mu byl společníkem.
Přítel mi poradil, abych šla neustále rovně a nechala to na náhodě a osudu.
Poslechnout ho? Přemýšlím jestli nedělám chybu. Jedna za druhou jsou připravené a čekají, až se jich dopustím.

Tyhle mé žalozpěvy už mi připadají ohrané, ale připomínám, že od toho tu tahle stránka je. Hmm zase kecám fajn :) O:-)

Přes dlouhé čekání, dočká se zklamání. Črvené tvářičky mění se v bledé. Dříve jak růžičky, dnes srdce slepé. Zamyká vrátka, bojí se o sebe. Zde začíná pohádka, která zavádí nás do nebe.
Do nekonečných snů, síně slávy a vítězů. Utíkám před láskou, polibky a něhou. Klaní se před kráskou a zapomíná na tvářičku bledou, která touží také po pohlazení. Že by jen blouznění? Pláče dříve usměvavá dušička, milá, hodná holčička snící o blahých dnech. Tajná přání, plní se pouze ve snech. Nemám zdání, kdy skončí mé zklamání.

nová naděje

18. listopadu 2009 v 22:04 | Merely |  Srdce
Nová naděje :) Usmějte se na svět a popřejte mi hodně štěstí!

Reklama =)

16. listopadu 2009 v 22:01 | Merely |  Srdce
A teď vážně. Dívka s neuvěřitelným talentem, jak pro psaní, tak i pro kresbu. Krásná a milá slečna s velkou fantazií a častým filozofováním o životě ( bráno čistě z dobrého hlediska), o jeho kladech a záporech, častém snění a velmi poučnými názory, nad kterými jste nuceni se zamyslet a pozorně vnímat každé její slůvko, které vypustí z úst. Jako kdyby vyprávěla pohádku či bříběh a vy ho už neměli nikdy slyšet.

Také lze vzpomenout její upřímnost a ochotu pomoci druhým. Chvály už bylo dosti, protože kdybych měla pokračovat, nevystačil by mi počet znaků =)

Tady internetová adresa: http://my-different-soul.blog.cz/

Láska

16. listopadu 2009 v 21:55 | Merely |  Básně
Následující řádky básně jsem si ''vypůjčila'' od jedné dívky, jejíž blog najdete pod verši. Dostala jsem neuvěřitelnou chuť obohatit a doplnit básničku o mé verše. Doufám, že se na mě Šury zlobit nebude :))

Láska je ta nejkrásnější věc
a přece tak bolí.
Pohladí po tváři
pak praští vás holí.



Láska je víla,
která srdce okouzlí.
Její krásná síla
mysl poblouzní.

Láska, slůvko znějící,
jako pohlazení andělskou dlaní.
Plamínky v očích tančící.
Plní se nějtajnější přání.

Láska připomíná sen
trvající jednu noc.
Uteče bílý den
a v noci přichází její moc.



Znáte ty chvíle

16. listopadu 2009 v 21:12 | Merely |  Srdce
Znáte ty chvíle, když sedíte doma, máte se učit několik desítek stran velikosti A4 hustě popsaných a venku svítí sluníčko? Směje se na vás, jakoby na vás volalo ať jdete ven a nadechnete se čerstvého vzduchu. Něco podobného se mi stává docela často. Venku je hezky a já nejsem schopná se naučit. Na druhou stranu, když je škaredě, řeknu si, že dostat učivo do hlavy půjde opravdu lehce. Ani za nic. Je to daleko horší. Nechce se mi, jsem unavená a znuděná právě z toho počasí.

Sobota se pro mne stala dnem velkého úklidu. Doma panovala mizerná nálada už od rána. Oba rodiče otrávení. Mamka na tom byla lépe. Alespoň kapka pozitivní nálady se u ní našla.

Jako bych byla pověrčivá. Když jsem viděla černou kočku, zavřela jsem oči. Nechtěla jsem vidět, jestli mi přechází přes cestu a pro jistotu jsem se vydala jiným směrem. Doma si dávám pozor, abych neprošla pod žebříkem a když se mi podařilo rozbít malé zrcátko v pokoji, nechala jsem ho tam ležet sedm hodin, abych neměla sedm let smůly. Ráno povinně vstávám pravou nohou z postele a vycházím pravou z domu. Nikdy jsem tyhle pravidla neměla potřebu dodržovat, až poslední dobou.

To byl můj pátek 13. a sobota po něm. :)

moudra pro pátek 13.

14. listopadu 2009 v 0:29 | Merely |  Moudra
  • Lidé jsou loutky. Nechají sebou lehce manipulovat, ale velmi často hrají slušná divadýlka hodna poklony.
  • Lidé jsou herci, život je hra.
  • Jdeme za světlem, které nás dovede na samý konec.

Uzavřená ve svém vlastním těle

14. listopadu 2009 v 0:19 | Merely |  Srdce
Zavírám oči a zatajím dech. Hlavou nechávám probíhat myšlenky týkajících se snad všeho, co na světě existuje. Je jich tolik, jako bych byla robot nebo počítač zpracovávající miliony dat.
Celkově se cítím velmi unavená. Jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Mé tělo někdy vypovídá ze služby. Pak jsem nucená denně po škole alespoň půl hodiny nehybně ležet a nabírat sílu, abych se mohla učit. Přeháním, je mi to jasné, ale pravdou to je. :)

Podzim 2009 .. tedy podzim letošní je ve velmi zajímavém duchu. Opravdu nic velmi zajímavého v tomto zajímavém životě se přezajímavě neděje. Což znamená, že je to podzim jako každý jiný. Čas letí stále rychleji, že pomalu nestíhám ani počítat čas na hodinových ručičkách. Dnes pátek 13. Den, který by se měl řadit mezi další tragické. Pověrčivé třasořitky by měly zůstávat doma zalezlí pod duchnou, aby se na ně smůla nesesypala už když vykročí špatnou nohou z postele. Těm doporučuji vůbec nevycházet a nechat si donést k posteli vše, co bude třeba, aby přežili dnešní den.
Stalo se úspěšně. Je pár minut po půlnoci.

Velmi by mne zajímalo, jak strávím dnešní den. je sobota 14. listopadu. Máma si naplánovala umývání oken. paráda :) Zase budu klepat kosu, jako vloni a předloni a předpředloni a přepřepředpředpředloni. Dobrý klidním se. Takže zase nic zajímavého.

Na Vánoce si jedno z mých povedených Já usmyslelo, že chce stříbrný křížek . Budu lítat po zlatnictví a hledat takový, který vyhovuje všem mým Já! (:)

Na můj oblíbený profil na facebooku jsem zmínila ve statusu mé ''včerejší'' pocity : Cítím se uzamčená ve svém vlastním těle.
Jak tomu mám rozumět?
Jednoduché vysvětlení. Jsem plná hněvu, špatných nálad, smíchu a radosti. Klidu a roztěkanosti. Mám chuť některým lidem rozbít hubu jiné zulíbat štěstím. Nejradši bych vykopla z téhle planety ty, kteří mi ublížili, protože vzpomínky na ně mi komplikují život a ničí mou psychiku. Jsem snad labilní po psychické stránce? Uvažovala jsem nad tím a asi ano. Nepřiznávám se. To slovíčko ASI je hodně hodně velké, protože nejsem psycholog ani žádný školený doktůrek s knírkem a ulízaným hárem. Stačí mi mé hnědé vlasy, které pomalu dorůstají do původní délky. Chci je zpět na tmavo v kombinaci s fialovou. ha :)

Vracím se zpět před ty kecy. Mé tělo je pouze schránka tvořící celkový dojem, ale má duše se trápí. Odloučila se od lidí. Nechodím ani na to blbé ICQ, kde si můžu psát s přáteli a nebo číst statusy holky mého bývalého, která patří do jedné skupinky lidí, kterou bych vyhodila. MLČÍM.
Mám mizernou náladu, proto sem píšu pár řádků na víc.

Opět pokračuji. Odloučila jsem se od kamarádky, kterou mám ráda. Dva roky nás pojily. Teď jsou pryč lusknutím prstů. V mžiku se smazaly a já nemůžu najít tlačítko zpět, jako je tomu třeba ve wordu.
Joo třeba ho najdu, je třeba o téhle situaci promluvit s dotyčnou osobou.

Dnes je tu opět několik řádků. Můžu to nazvat slovem ''KECY'', protože to kecy opravdu jsou. Chce se vám to číst? Asi ne :) Dobrou :-)*

Tomáš Klus - Čas text

13. listopadu 2009 v 21:40 | Merely |  Moudra


V jednu chvíli oba zavřem oči,
asi protože už není víc co říct.
Je to zklamání toho, kdo právě procit.
Tyhle dokonale šťastný konce.

Slunce zrovna přiválo jaro,
na rovných cestách křivý stíny.
A cizí masky …a manekýny…a slova lásky...
Můj sladký život mezi světy,
mý slepý rány bez odvety.
Nepochopitelná touha plout…
Raději shořet, než vyhasnout!

Když má člověk svý usměvavý stavy
celej svět se baví s ním.
Zatímco chceš-li brečet,
musíš,člověče, sám …
Mám strach, že mezi náma
hloubíš propast do neznáma,
že se někde ve mně snažíš nadechnout…
Raději shořet, než vyhasnout!

Za oknem do dvora kouř cigarety,
malý útěk před tím co ještě přežívá.
Stačí slovo, proč dlouhý věty, když víš,
že se Bůh stejně nedívá.
A tak se kolem nás stahuje neúprosný čas.
A střepy loňských lét poskládám a chci zpět,
ale už nemůžu se hnout…
Raději shořet, než vyhasnout!

Bojim se malých zaváhání
a všeho, co se očekává
V dlani se uložit k spánku a k ránu vstát.
Schovat se všemu a všem,
jen tak probloudit se osudem...
Oslněn, být na chvíli sám sebou ...
Žít sladký život mezi světy,
dávat slepý rány bez odvety
a mít nepochopitelnou touhu plout…
Raději shořet, než vyhasnout!