Září 2009

Vytratila se

10. září 2009 v 14:49 | Merely |  Srdce
Pohár mého soucitu přetéká. Bojím se dne, kdy se vytratí poslední zábrany a vyjde ze mne jen vztek. Nenávidím, když lidé používají mé chyby proti mě. Každý je dělá. Nikdo není dokonalý. Nemám na to, abych dokázala člověku vmést do tváře jeho chyby. Nechci to dělat. Nevěřím v to, že svět je jen o dobrém. Nejsem blbec, abych vyvolávala úmyslně hádky. Nenávidím je, ale můj stav se žene do extrému. Přestávám se chápat. Nevnímám ostatní. Jsem jako mimozemšťan. V jiném prostoru, zkoumá novou planetu, prostředí, které nezná.

To, že mi z úst vypadne několik slov neznamená, že se v tom okamžiku stávají zbraní. Netušila jsem to. teď už to vím. Musím se mít na pozoru, abych se dokázala ubránit mým vlasním slovům. Jsou to má slova nebo je to jen výmysl?

Musí se člověk přizpůsobit tomu druhému? Ano měl by. Vzájemně si vyjít vstříc je občas potřeba. Ale když se z člověka stane hadrová panenka, to už je o něčem jiném. Jsem lehce manipulovatelná.

Řekněte jim, ať mne nechají žít. Ať si o mé osobě neříkají nic za mými zády. Jsem středem pozornosti? Ne! Tak proč mě musí tak usilovně probírat? Proč pořád mluví o mě?
Jako by nestačilo to, že už teď se cítím jako třetí kolo u vozu. Tři... mé oblíbené číslo, v některých směrech je špatné. Tři duše nemůžou spolu být, protože vždy je jedna až tou TŘETÍ!