Srpen 2009

času je málo

31. srpna 2009 v 11:01 | Merely |  Srdce
Není čas. Přešla mě chuť ... Snad někdy zase tu . Ahojte :)


:P

22. srpna 2009 v 19:43 | Merely |  Srdce
V TV znělka přátel a za okny děšťové kapky smáčí zažloutlou távu a vysušené koruny stromů. Další noc mimo domov. Připadám si pořáf divně. Možná je to tím, že prázdniny rychle utíkají a zůstává asi 8 dní do samého konce. Pomalu si chystám věci do školy, učebnice, sešity...

Nakupuju pár věcí, které by se mi mohly hodit. Už teď mám snad patery tenisky :D Unosím je ...doufám :) Chybí mi staré věci... staří lidé, kamarádi, které jsem poznala blíže až v deváté třídě. Z přechodu na gympl mám strach už ted, ale čím blíž ta doba je, tím víc je mi to jedno :D

Zase sama

19. srpna 2009 v 11:30 | Merely |  Srdce
Zase sama proti světu. Opuštěná duše ... Jsem opět volná, ale bez přátel a bez lásky.

otázky

17. srpna 2009 v 20:29 | Merely |  Moudra
Kam se poděly chvilky ticha, které jsme prožívali u tekoucí řeky a procházeli se proti proudu? V zádech slabý zimní vánek a bílá oblaka se ztrácela ve sněhových závějích. Kam se vytratil se ten úžasný smích, který provázel mou duši a chránil ji? Kam se poděl můj strážný anděl, co mne hlídal a schovával pod svá křídla? Kam se poděla láska z mého srdce, když ji potřebuji nejvíce? Kam se schoval můj přítel, který mi tolik sliboval, že tu pro mne bude vždy, když mu dám vědět? Kam plyne čas a ona řeka, kolem které jsme se procházeli?
Zůstanou v mém srdci navždy!

Rozhodnutí

16. srpna 2009 v 23:00 | Merely |  Srdce
Je třeba si to nechat projít hlavou. Scenérie pocitů se motá uvnitř mě a předhání se jeden přes druhého. Jako bych byla snad nějakou porotou a měla bych rozhodnout, který z nich je pro mne nejdůležitějším.

I takové věci se mohou dít uvnitř člověka. Dnes se ze mě stal zklamaný člověk. Oběť depresí se opět vrací. Chudinka malinká opět sahá po věcech, které si dávno zakázala. Ne jeden člověk mi říkal " přestaň! Slib mi, že skončíš!", ale copak to jde? Když máte v hlavě milion myšlenek a nehorázný zmatek. Bolí vás jakákoli vzpomínka a dostáváte se na dno zoufalství. " Tihle lidi by měli makat, až by jim ruce upadly!" Tohle by řekl můj soukromý domácí psycholog, se kterým si nepovídám o důvěrných věcech. Je to jen jeho objektivní názor. Věřím, že by to podal vulgárnější formou, ale základ je stejný.

Když zavřu oči, vybavím si začátek celého dění. Do očí se mi pomalu pomalinku tlačí slzy. Štěstí? Ne! Smutku? jsem blíže. Slzy zoufalství a bolestných vzpomínek na krásné začátky.

Mám už to prostě v sobě. Dělat ze všeho takovou vědu a velké drama. Bohužel tohle už na sobě pozoruji několik let a nedokáži se toho zbavit. Takhle vznikají některé mé články.
V jedné písničce se zpívá : "utopíme válku v čajovým šálku" Šlo by to? Utopit haldu bojujících pocitů a nálad v čajovém šálku? Co když by se tam nevlezly všechny? Co když šálek praskne a celá ta námaha by byla k ničemu?

Hloupá hloupá hloupá...! Říct to všechno na rovinu... Prostě je konec!


nová cesta

14. srpna 2009 v 15:14 | Merely |  Srdce
Ukončit krátký vztah a vzdát se pocitu "mít rád" je někdy třeba. Cítím, že se pomalu vzdaluju od původních plánů a dostávám se do fáze, která pro mne znamená konečnou.
Konec v téhle etapě. Přichází noví lidé, kteří se mnou stráví následující dny, týdny, měsíce... a já si k nim najdu cestu.

Končí jedno z mých krásných období, které jsem začala prožívat před třemi měsíci. Slunce tehdy už svítilo jasně a hřálo do tváře. Zamilovala jsem se do člověka, který mne provázel od dětství. Poznala jsem jeho klady i zápory a ted je načase přenechat ho osudu a jít dál.


S přáteli po boku do hlubin upadá.
Princezna malá svůj strach ovládá.
Ztracená v samotě
odevzdává se temnotě.

citace

14. srpna 2009 v 15:09 | Merely |  Moudra
Člověka baví poznávat nové věci, ale žádná z nich nepatří do jeho pravých ideálů.

myšlenka

8. srpna 2009 v 23:33 | Merely |  Moudra
Poslední nadějí je člověk samotný.


Jsem padlý Anděl? Ne! Já nejsem nic

8. srpna 2009 v 23:31 | Merely |  Srdce
Vybíráme si zklamání ze srdce druhého. Radost se rozplyne a zmizí. Láska se promění v zoufalství a jedinou památku, kterou člověku zanechá jsou slzy. Vzpomínky se nikdy nerozplynou. Každý je nosí v sobě. Ať už jsou bolestivé nebo natolik krásné, že se zdají být pouhým snem.

I já žiju ve snech. Doba, kdy mé srdce rozkvétalo je pryč. Uvadá dokud se nenajde někdo jiný a nedaruje mu kapku živé vody. Zázraky se však dějí jen ojediněle.

Ztrácíme naději i víru. Já tu svou ztratila už dávno. Co vlastně jsem? Někteří mne mají za svou vrbu, jiní za přítele na pokec a člověk, který si myslí, že mě má rád natolik, podobaje se jeho cit lásce, je oklamán. Já nemohu být milována. Nikdo si nezaslouží mít mě rád. Milovat mě.

Nejsem zdaleka tak silná, jak se zdám. Jsem jen slabá duše, která má velkou fantazii. Nejsem nic. Nenávidím, miluji, ale to je vše. Jsem padlý Anděl? Ne! Já nejsem nic...



Láska moři

4. srpna 2009 v 18:10 | Merely |  Básně
Láska moři

Vodní hladinu
ovládl sluneční lesk.
V poslední hodinu
zesílil můj stesk.

Objímaje křehké tělo,
které se v mé náručí chvělo.
Ztratil se strach.
Obavy se proměnily na prach.

Zavřela jsem oči
před prudkým sluncem.
K sobě si mne otočí
a pohladí před západem.

Vlny zesílily,
jako můj žal.
Snad i prosily,
aby jim lásku dal.

Obloha s vodou splyne.
Láska v srdci nezahyne.
Jen vlny šeptají,
tajemné tajemství potají.