Březen 2009

Mějte se krásně

29. března 2009 v 17:18 | Merely
Zdravím vás :)
Trošinku mě to mrzí, ale dávám si oddech.. Potřebuju se učit :D Dost blbá výmluva, že?
Další článek si plánuju zveřejnit 1. května, kdy bude další etapa tohoto roku zahájena. Mějte se krásně :)
Merely



Mé profily

ICQ: 388-803-027





27.4.09

27. března 2009 v 21:10 | Merely |  Srdce
Fajn den. Ve škole pohoda... Odpoledne s Kačkou v čajce a pak i s Mimi a mým Králíkem :-* ... Ach ti klokani .. to byl best záchvat smíchu. Dlouho jsem se tak nezasmála. Večer návštěva nemocného sluníčka a předání mandarinek :-)

Nový vzhled... Ten potok je focený v Buchlovicích :) Zítra jedu do Maďarska.. koupat se. :-*

Přijatá na dvě školy :)

26. března 2009 v 18:27 | Merely |  Srdce
S radostí vám oznamuji že jsem přijatá na dvě školy ze tří :) Na tu třetí musím dělat přijmačky :)

Max-autor Štěpán Šabat

25. března 2009 v 21:34 | Merely |  Jedna cestička
Max

Tik, tak… Muž se probouzí v posteli a pomalu mžourá do světlého pokoje. Oknem do něj neprochází žádné světlo, ale pokoj je celý bílý. Postel divně smrdí pomyslí si muž. Zvláštní. Ani neví, kde se to probudil. To je opravdu zvláštní. Hlava ho bolí a hodiny, které visí na stěně bílého pokoje, pořád tikají. Tik, tak, tik…tak. Legrační. Přemáhá ho pocit, jakoby se mělo něco stát. A taky stává.
Muž se zvedá a prohlíží si pokoj. Něco mu připomíná. Potom otevírá dveře za kovovou kliku. Dveře lehce zaskřípají a klika ho zastudí. Když je otevře, tak vidí chodbu, na které je spousta lidí v pláštích podobných, jako má on. Z modré látky, která divně smrdí a má legrační zapínání. Legrační, opravdu legrační. Musí být v nemocnici.

Je večer a muž jménem Max a žena jménem Ann, kteří jsou mimochodem manželé, nasedají do auta. Max? Tak že se jmenuje? Možná. Sedá si na sedadlo řidiče a strká klíčky do zapalování. Co že se vůbec stalo předtím? Byli u Patricie? Ano, muselo to být u ní, protože vždy v neděli k ní chodili na "rodinnou večeři". Patricie bydlí na předměstí. Jakého města? To si Max nevzpomíná. Vzpomene si jenom na to, že když s Ann odcházeli, tak se s nimi loučily i Patriciiny děti - Dan a Emma. Oba byli ještě moc mladí na to, aby chodili do školy. Asi. Max si také přál děti, ale Ann je nechtěla. Ne, že by s ní nikdy nedělal "tu věc" - v posteli byla vždy dobrá a - Ann je moc krásná.
"Hlavně dobře dorazte," loučila se s nimi Patricie, když už Max seděl v autě. Jaké jenom mělo barvu? Na si Max nedokáže vzpomenout. Možná červené, možná modré, možná bílé. Cestou zpátky Ann celou dobu probírala něco, o čem mluvila s Patricií. A nebo taky ne. Max ji neposlouchal, protože se potřeboval soustředit na řízení.
…Hlavně dobře dorazte…
Zrovna jel ke křižovatce a na semaforu byla zelená. Dnes nemusel na žádné křižovatce čekat. Legrační.
"No nemyslíš si, že je to blbost?" Ann se nadechla "Do prdele jedeš na červenou!"
Nebo tam nebyla zelená?
"Do prdele!" křičí Ann a o chvíli později se v autě rozlehne hlasité křach! V autě možná červeném, možná modrém nebo bílém.
…Ann je moc krásná…
Max prochází chodbou plnou lidí v modrých pláštích přesně jako má -Tik- přesně jako má on. Chodba je světlá, ale nesvítí tam slunce. Bílou chodbu osvětluje pár - jak se jim říká? - osvětluje ji pár -Tik- pár zářivek.
Musí najít Ann! Třeba bude doma nebo u Patricie. Nebo na něj bude čekat venku.
…Ann je moc krásná…
Ano, musí se dostat ven! Max prochází chodbou s mnoha lidmi, kteří si ho vůbec nevšímají. Jenom jeden muž, který sedí na židli se na něj dívá. Prostě sedí a dívá se. Proč na něj tak civí?! Na něj se nemá co koukat! Max je naštvaný. Asi.
Max doráží ke schodišti - nebo alespoň k ceduli, která říká, že za dveřmi je schodiště - a v hlavě mu - Tik, tak, tik, tak - tikají hodiny. Ty hodiny, které visely v pokoji, kde se probudil. Nebo nevysely? To je teď jedno. Teď se musí dostat ven po těch schodech a najít Patricii. Minulou neděli u ní totiž s Ann byli na večeři. Ta určitě bude vědět, kde Ann je a pomůže mu ji najít.
"Počkejte! Kam to jdete? Tam pacienti nesmí, pane!" zakřičí někdo -Tik- někdo za Maxem. Max začne utíkat, protože ten člověk ho chce zastavit. Je to žena? Určitě to je žena. Max ještě není u schodů, když ho žena dožene. Snaží se mu tu poslední větu říct ještě jednou, ale on ji -Tik- odstrčí, aby mohl jít hledat Ann.
Žena přepadne přes zábradlí a -Tik- a padá. Křičí. Asi se -Tik- asi se bojí. Potom se ozve rána - zřejmě dopadla na zem. Legrační. Spadla rychle - určitě jí to -Tik- určitě jí to nebolelo.
A Max jde dál po schodech dolů. Neběží, protože nechce zakopnout. Pomalu schází po schodech a všimne si nápisu "Nouzový -Tak- nápisu "Nouzový východ". Max je rád, je šťastný, protože se tudy dostane ven. Když sejde dolů, všimne si ženy, která spadla. Všude kolem ní je krev, protože se zabila.
…Do prdele jedeš na červenou!...
Max si jí dál nevšímá - měla dávat pozor. Otevře dveře nouzového východu a utíká -Tik- a utíká ven.
Venku je Maxovi zima, protože na sobě má jenom plášť s legračním zapínáním. Běží po spadaných listech. Některé jsou červené, některé žluté. Líbí se mu. A tak po nich běží pryč. Běží po nich -Tik, tak, tik…tak- pryč.

den o ničem

22. března 2009 v 18:47 | Merely |  Srdce
Byla jsem venku, učila se a dívala se na film.. To je celý můj dnešní program :)
Je tam hnusně, kdyby alespoň svítilo slunko, ale prší, fouká vítr a je zima. Parádní jaro fakt...


Článek od kapely Broučky

22. března 2009 v 15:47 | Merely |  Srdce
Skupina Broučky z Kroměříže měla v sobotu 21.9.09 vystoupení ve Zlobicích. Tímto článkem vás fanoušky chtěla upozornit a pozvat na svou show. A já ho sem musela dát, protože mi to příjde krásně nesmyslné a vtipné :)

Už zítra Vás, všechny věrné fanoušky očekáváme na našem dalším gigu ve zlobicích. Zítřejší koncert nebude pouze skvělý a oslňující, jako ostatně vždy, ale máme pro Vás i novinku. Broučky si přichystali naprosto nový outfit. Skvělé kostýmy ještě umocní, jak sami zítra uvidíte, naši už tak skvělou show.
Touto cestou bych chtěl pěkně poděkovat společnostem Adidas, Nike, Lacoste, OP Prostějov, Giorgio Armani, F&F, C&A, W&D, H.I.S. a Levi's, které se na nás vysraly skrz svůj nulový marketing na poli undergroundové punkové scény a na naše e-maily a dopisy s prosbou o sponzoring našeho odívání(a že jich bylo opravdu hodně)ani neodpověděly. Dále pak firmě Converse, která nám sice odepsala, ale text dopisu byl odmítavý. Volně přeloženo to bylo něco jako "Děláte si z nás prdel? Vy jste se snad posrali?! Takovým sráčům nic nedáme." Návíc přišel dopis na dobírku, což nechápeme a chystáme se Converse žalovat.
Nicméně jsme šikovní a poradili sme si i bez podpory mamutích oděvních koncernů, jejichž modely stejně nejsou pro Broučky dostačující a postrádájí jakýkoli vkus. Peníze vyšetřené na nákup kostýmů jsme raději investovali do našeho právního zástupce zastupujícího nás...právně...ve sporu s Converse. A kostýmy? Ty nám nakonec poskytli naši fanouškové z Vietnamu. Zdarma. Nebo aspoň téměř zdarma. Touto cestou bych chtěl především poděkovat panu Yu Ou Lui(možná paní Yu Ou Lui, těžko říct) z Vietnamského Ministerstva pro kulturu a místní rozvoj. Jeho(jejímu)dopisu jsme sice vůbec nerozuměli, ale v balíku s ním přišly i naše vysněné kostýmy. A to nám stačilo. Jako poděkování jsme panu/paní Lui poslali dopis s textem, o kterém jsme přesvědčeni, že by možná aspoň jedno slovo mohlo být skoro vietnamsky. A jak to celé dopadlo uvidíte zítra ve Zlobicích na Americe!
Těšíte se!

den plný hororů :D

21. března 2009 v 18:50 | Merely |  Srdce
Prokletí domu slunečnic, Ti druzí, Pokoj 205 ... Horory, na které jsem se dneska s Terčou dívala :) Bylo to fajn odpoledne ..děkuji Králíčku :-*
Původně jsem měla být venku s někým jiným, bohužel na ICQ neodepsal... tak jsem byla s nejmilejší :D:-*

Jdu si kreslit :P:D ahoj

Bloudící

21. března 2009 v 0:03 | Merely |  Básně


Bloudící


Duše bloudí mezi dvěma světy,

Proplétá se mezi zrádnými květy.

Neví, kam patří její strach.

Z falešných květů,

stane se prach.

I zrádná může být,

krása lístků okvětních.


Ta špatná

20. března 2009 v 23:47 | Merely |  Básně
Ta špatná

Smlouvám s nepřítelem.
Prodávám se vlastním tělem.
Nenávidím,
když má duše nemá nic.
Vidím,
že chci něco víc.

Žal a pýcha,
změní se v bolest.
Strach mi za krk dýchá.
Patří mi krutý trest.

Nemám v očích bílou,
ani situaci zažitou.
Zabíjím nevinné duše.
Kůň v pokoji kluše
a jeho klid,
zabíjí i mne.
Z celého světa,
je mi zle.

Odevzdávám se klidu

20. března 2009 v 23:15 | Merely |  Básně




Odevzdávám se klidu



Jedou si pro mne.
Černý kočár
a černé koně.
Vepředu pár
sedících duší.
Vrásčité dlaně
nejsou schopny pustit tvář.
Z očí, vyhasla mi zář.

Růže před očima zvadla.
Lásku lidem jsem kradla.

Jedou si pro mne,
čekajíce na mou smrt.
Uličky temné
pohltí mé štěstí,
na rozcestí.

Náhrobek s písmem
a pavučinovou rouškou.
Uschlá růže nad mým klínem,
padá mi z dlaní.
Slza zapomnění,
ukojí mé touhy,
sálající z mého nitra.
Sen něžný, dlouhý,
splní se zítra.

Kdo přinese mi,
kytici kopretin.
Šťastný úsměv mne oslní.
Zavřu oči a položím se,
do rakve ze dřeva.
Neustále trápím se.

Odjeli…černý kočár,
černé koně
a vzadu dva lokajové.

Vzali mi duši,
slzy a roušku z pavučin,
která mé lásce sluší.
Srdce mi láskou buší.
Odevzdávám se klidu.


Růži, jejíž trny,
zaryly se mi do srdce.
Krev ukápla,
mezi slzy na podlahu.
Vrátím se brzy, slíbil…
Mé rty políbil.
Naposled…když zavřela jsem víčka.
Červené tváře,
proměnily se na bledá líčka.