Říjen 2008

Další z řady vzhledů

29. října 2008 v 10:14 | Merely |  Srdce
Po dlouhé době jsem opět udělala nový design.Je v černém kontrastu.S černou se mi pracuje nejlépe, ale musím vám říct, že už to není, to co dřív.Vždycky mě bavilo upravovat obrázky na PC a designy na blog jsem dělala klidně i do noci.Dnes však jsem ráda, že vytvořím tohle, co tu vidíte.Téměř všechno jsem zapomněla.Nemám už ani náladu hrát si s grafikou.... :) Jsem odrovnaný blogař...:D

Naposledy

24. října 2008 v 21:34 | Merely |  Básně

Naposledy

Na nebi hvězda se třpytí,
úderem půlnoci rozkvétá černé kvítí.
Černá rozprostírá se kolem mne.
Chladného vzduchu nadechnu se jemně.

Chlapecká ruka
dotýká se měsíce.
Být s ním v nebesích,
po tom toužím nejvíce.

Tento sen se mi však nesplní,
když vím,
že ty jemné ruce se mi vzdalují.

Jiná duše vystřídala mé místo.
Má k němu tak blízko.
Užívá si pohledu,
do krásných modrých očí.
Oba se mi ztrácí z dohledu.
Jasná noc rázem končí.
S ní i tento sen.
Noc vystřídal jasný den.

¨Nudaaaa

8. října 2008 v 10:45 | Merely |  Srdce
Zdravím.Po pár dnech jsem tu zas :) ...Zrovna máme rodinnou výchovu.Máme hledat něco o ekologických organizacích.Ti rychlí můžou zase na internet...Dneska mě čeká doučování angličtiny.Odpadá nám poslední hodina.Zítra odpoledka, protože vypadnu na polonézu.Mám v úmyslu jít na uměleckou průmyslovou školu... Začala jsem dělat tzv, přípravky.Zvonilo, tak zatím :-*

Je říjen

4. října 2008 v 14:57 | Merely |  Srdce
První říjnový příspěvek je další má básnička.Dneska jsem měla divnou náladu a vlastně ještě mám.Sedím doma u pc a nudím se.Chtěla bych ven, mezi lidi.
Včera mě pohltila menší depka.Jsem jiná.Pociťuju na sobě jednu velkou změnu.Ta básnička mluví za vše :)

Střípky bolesti

4. října 2008 v 14:54 | Merely |  Básně
Vidím svou tvář v kaluži,
podoba se zrcadlí ve špinavé louži.
Jsem úplně jiná.
Cítím se neskutečně silná,
ale má duše slábne.
Celý můj život se táhne.

Tekoucí řeka je chladná.
Uvnitř se cítím prázdná.
Stěny usychají po silném dešti,
na prstech napočítám do šesti.

Po betonovém chodníku půjdu dál.
Člověk mi lásku ze srdce vzal.
On někde štastný je
a já na mostě doufaje,
že život zase krásný bude.

Ústa naplnila se hořkostí,
dál kráčím ulicemi s lítostí.
Černé mraky po obloze plují.
Rýha na srdci se nazahojí.

Chlad zesláblé tělo ovládl.
Můj strach rázem zestárl.
S dalším krokem,
cítila jsem kapky vody.
Lidem vyhýbám se obloukem.
Kam vytratily se dny plné pohody?

Jemné ruce,
špinavé od popela.
Pohladily mokrou trávu na louce,
po které dívka běžela.

Utopila jsem se
ve vlastních myšlenkách.
Co kdysi slýchaje
v krátkých pohádkách,
ztratilo se z provrchu zemského.
Já myslela na prince mladého.

Slova zazněla,
zůstaň taková jaká jsi.
Křehká duše si na ně vzpomněla.
Byla taková kdysi,
když neznala ona tajemství.
Teď prochází se s lítostí.

Špinavými ulicemi města.
Nevím, kam vede má cesta.

Studený déšť pomalu ustává.
Vítr s mokrými pramínky si pohrává.
Je pouze na mě,
kudy půjdu dál.
I když jsem na dně,
a vím, že se mi smál.
Až má duše bude jasná,
teprve tehdy, budu šťastná.