Únor 2008

Pearl Harbor-Sountrack

29. února 2008 v 21:34 | Haanusaa |  musci-poslech

Dokonalost

29. února 2008 v 21:25 | Haanusaa |  Jedna cestička
Starší povídka.Inspirovala jsem se skupinou TH.Nějak mě to napadlo a prostě jsem to hodila do PC.Snad se to bude líbit i těm, co TH nemají rádi x-)
Dokonalost!
Už je zase ráno.Přemýšlím a doufám, že dnešní den bude lepší než ten včerejší.Ale doufám marně.Je to pořád dokola.Neustále mě obskakuje tolik lidí a snaží se, aby bylo vše dokonalé.Ale já o to nestojím.Pořád si musím říkat, že to všechno je jen zlý sen a já se vzbudím do normální reality.Bohužel ne.Každé ráno mě čeká cesta do studia a nebo vlastně kamkoli a všude jsou lidé.Obskakují mě a ptají se "Může to tak být?" nebo "všechno je na svém místě" apod.Nebaví mě to tu.Všichni se snaží o tu dokonalost.Dokonalost, která už mi dlouhou dobu leze krkem.Nedokážu s tím bojovat.Vždycky musím být dokonalý, ale proč jen já a ne všichni ostatní?Ptám se ptám a doufám, že kluci s tím taky tak bojují.Ba ne.Oni se s tím smířili a naučili žít.Georg má skvělou dívku a Gustav taktéž.Oba dva jsou v sedmém nebi.A můj milovaný bratr?Ten se s tím taky smířil.Užívá si s fans a prožívá každou chvíli svého života s radostí.Ta přetvářka na veřejnosti mu vůbec nevadí.Ale on se vlastně nepřetvařuje a Georg s Gustavem taky ne.Jen já.Já pořád lžu o tom, že na lásku nemám čas, o tom, že jsem šťastný.Jsou to jen pouhopouhé lži.Trápím se 24 hodin denně.Mám přátele.Ti jediní mě teď drží nad vodou.Jsme jedna velká rodina.Nerozlučná čtveřice.Mockrát jsme uvažovali o tom, že kapelu prostě zrušíme, ale nejde to.Ani jeden z nás nedokáže bez hudby být.Vůbec nikdo to nezvládne.A já už to taky nezvládám.Pokoušel jsem se spáchat sebevraždu asi pětkrát.Nikdo se o tom nedozvěděl, protože jsem to nikdy neudělal.Vždy mě dostalo mé svědomí.
Chtěl jsem skočit a nebo si podřezat žíly kvůli té dokonalosti ve které vyrůstám celý život.Ale napáchal bych tím příliš mnoho škody.Je taky pravda, že by to asi nic nevyřešilo, ale já už na to nemyslím.Tudy cesta nevede.Ale je tedy vůbec nějaká?Pryč z tohoto světa přetvářky.Nedokážu být ani sám sebou.Jednou se nenamaluji a bulvár z toho dělá hned vědu.A nebo si jinak učešu vlasy a hned jsou všichni nespokojení.Tenhle svět mě pohltil a já se z něj nemůžu nijak dostat.
Kolikrát jsem prosil boha o pomoc?Asi stokrát.A on mi nepomohl.Je neschopný!Troufnu si to tak říct.Je mi to jedno.Už je mi všechno jedno.
Kráčím ulicí.Všichni kolem mne mají na tvářích smích.Jen já se trápím.Všichni jsou šťastní.Jen já chci umřít.Kleknul jsem si na studený chodník a se slzami v očích pohleděl k nebi."Prosím pomoz mi!Já už takhle dál nemůžu"…zašeptal jsem.Pohlédl jsem opět k zemi a pak se mě někdo dotkl.Někdo mi podával ruku.
Sním snad a nebo je to skutečnost?Ano je to skutečnost.Opatrně jsem se chytl ruky a s její pomocí vstal.
"Copak tady dělá Bill Kaulitz v tuhle dobu? Usmívala se na mě jedna krásná dívka."Já…já jsem se chtěl jen projít" "Projít? Nevypadalo to moc jako procházka" "To máš jedno."
"Já jsem Stefanie" "Pěkné jméno." "Fakt?díky" "Jo.Pověz mi.Proč si mi podala ruku?"
"Myslím Bille, že na tom nezáleží."
Slzy už přestaly téct z mých očí.Pár mi jich setřela z tváře, ale většina skončila v mojí mikině.Ta dívka je strašně krásná.Něco v ní je.Ale co to.Ona …
Přitáhla si mě k sobě a začala líbat.Voněla po jahodách.Nevím co to do mě vjelo, ale začal jsem jí polibky vracet.Byl jsem úplně uvolněný a každý polibek jsem si vychutnával jako by to měl být můj poslední.Nechci aby přestala, ale ona se asi po minutě ode mne odtrhla.Chvilku jsem na ní překvapeně koukal a ona se stále usmívala a koukala do mých očí.
"Proč si mě po..políbila?"
"To neřeš Bille.Ale poslouchej.Začni už pořádně žít.Vykašli se na všechno co je kolem tebe.Na tu dokonalost a na přetvářku se kterou jsi každý den ve styku.Žij volně a ne pod nátlakem.Najdi si lásku a na mě zapomeň!" Ještě jednou mě políbila a já tam stál uprostřed ulice jak opařený.Nechápal jsem co se to stalo.Až pak mi to došlo."Děkuju" řekl jsem tiše a kráčel domů.Už jsem svět viděl barevný a ne šedý jako před 10 minutami.
---O dva týdny později---
O tom co se mi stalo jsem nikomu neřekl.Jen na ni pořád myslím.Hlavou se mi honí otázka jak to poznala, že nemám lásku.Jak poznala že se trápím?
Nedokážu si odpovědět.Dnes je to přesně dva týdny a já jsem každý den chodil do té ulice a čekal na ni jestli ji uvidím.Marně.Dneska tam chci jít zase, ale ještě předtím než tam dojdu musím si to přečíst.Mezi ranní poštou mám modrou obálku.Voní po jahodách jako Stefanie.Poznal jsem hned, že je od ní a to podle té vůně.
Milý Bile.Jsem strašně ráda, že ti má slova dodala odvahu a pomohla ti.Asi si kladeš otázku jak jsem to poznala?Řekl mi to tvůj polibek.Byl plný touhy po volnosti a po lásce.Pocítila jsem tebe.Takového jaký jsi doopravdy.
Bille prosím.Zapomeň na mě.Každičký den na tebe myslím, ale nemůžeme být spolu.Vidím tě jak čekáš na tom místě, kde se to stalo, ale mě už neuvidíš.Nejde to.Nejde.Chci abys věděl, že tě mám ráda a nikdy nezapomenu!
Stefanie.
Tímhle mě dostala.Ta dívka, kterou znám jen 5 minut mi dala naději žít a já ji nemám jak poděkovat.Ty slova, které mi řekla.Ty slova mě zní hlavou každičký den.Nedokážu zapomenou Stefanie.Přestávám doufat, že ji ještě někdy spatřím.Dneska jsem šel naposledy do té ulice a opět jsem si klekl na ten chladný beton.Doufám, že mi zase někdo podá ruku.Doufám, že to bude zase ta dívka.Tak si ji přeji vidět, až se stalo.Tu ruku mi podala.Byla to ona.Bylo mi hned líp.Chtěl jsem jí toho tolik říct, ale ona tam nestála sama.Vedle ní stál nějaký kluk.Kluk, který se na ni smál a řekl jí lásko.Zamrazilo mě.
"Bille.Co tady děláš?" "Stefanie!Já…já jsem tě chtěl zase vidět." "Bille já ti psala, že to nejde, ale ty jsi tak moc chtěl a já ti musela pomoct znovu." "Kdo je to?" "Ty myslíš Alexe?"
"Jo" zase jsem měl v očích slzy.Tentokrát mi je nestřela, ale místo toho mi podala svůj kapesník, který voněl po jahodách."Bille.Alex je ten důvod proč už tě nemůžu vidět.Miluji ho a on mne." "Ale já tě mám rád Stefanie." "Musím už jít." "Stefanie!Počkej" otočila se a dala mi pusu na čelo.Já ji chtěl obejmout, ale ona nechtěla."Měj se" "Stefanie" "Budu pořád s tebou"
Řekla to tak krásně.Já jsem tam stál zase.Zase jako opařený a nehýbal jsem se.Ona odcházela a já tam stál a sledoval ji.Sledoval jsem ji až než mi zmizela z dohledu.
Co se to stalo? Ptám se sám sebe, ale tentokrát si dokážu odpovědět.Ona mi jen měla pomoct.Nic víc.Svůj život měla a jen plnila svůj úkol.Smířil jsem se s tím.Nic jiného mě totiž nezbylo.Cestu z toho dokonalého světa jsem si našel a to jen díky ní!
Má poslední slova pro ni jsou: "Děkuji ti Stefanie! …

Nikdy nezapomenu

29. února 2008 v 21:22 | Haanusaa |  Jedna cestička
Tohle je má nová povídka.Malá část z ní je pravdivá.Tohle téma mi nahodila kamarádka, které vlastně tento příběh z části patří a je věnovám pro ni.Pro Peťu x-)
Nikdy nezapomenu!
Byla jsi všechno, co jsem chtěl.Byla jsi vše co dívka mohla být.Jenomže tys mi zlomila srdce. Teď už pro mě nic neznamenáš.Všechno co jsem chtěl byla láska, láska, láska, láska, láska, láska.
Tyhle slova bolí.Doslova mi rvou srdce, které už je i tak dost poničené, poškrábané, zneuctěné …Vždycky jsme bývali jen přátele.Až jednou mi řekl ty dvě slova.Miluji tě, ale já je chtěla slyšet z jiných úst.Já chtěla pouze přátelství.
Nenávist je silný slovo,ale já tě opravdu, opravdu, opravdu nesnáším.Ale teď to skončilo.Nemůžu pochopit, jak ses mi mohla líbit.Byla jsi všude.A normálně jsi mě svrhla.Nenávist je silný slovo.Ale Já tě fakt, fakt, fakt nesnáším.Opravdu tě nenávidím!
Nechci nikomu ubližovat.Ani mu ne.Nemá to cenu, protože ať se snažím sebevíc on to nechápe.Nechce to totiž pochopit.Nechce mě vyslechnout.On mě totiž nemůže ani vidět.Ale já jsem taky jen člověk, který má svá práva.Miluji jako každý jiný.Snažím se žít a být šťastná, ale v poslední době to nejde.Copak ta nenávist, kterou ke mně cítí je tak velká?
Myslel jsem si, že je všechno perfektní .Není to tak, jak by to mělo být? Myslel jsem, že si myslíš, že za to stojím. A teď si to už nemyslím .Všechno, co jsem chtěl byla láska, láska, láska,láska, láska, láska. Nenávist je silný slovo. Ale já tě fakt, fakt, fakt nesnáším. Ale teď to skončilo. Nemůžu pochopit, jak ses mi mohla líbit. Byla jsi všude. A normálně jsi mě svrhla. Nenávist je silný slovo.
Co se stane, když za ním zajdu a pokusím se mu to vysvětlit.Třeba mě pochopí.Ale ne.Nechápal mě doposud, tak proč by měl teď?
Tohle všechno je zbytečné.Ty dohady a mé myšlenky.Pořád na něj musím myslet.Můj nejlepší kamarád a já všechno zničila.Zkazila jsem, co se jen dalo.Nechci se vracet do minulosti, ale musím.Srdce je silnější, než má mysl.Zase se utápím ve vzpomínkách.
Sedím s ním na lavičce.Smějeme se.Pořád a pořád.Opět má v očích tu lehkost, která mě stále fascinuje.Jen při tom pohledu do těch upřímných očí je mé trápení pryč.Utápím se v nich.Mají studánkově modrou barvu.Za tu dobu, co se známe se na ně pořád ráda dívám.Nikdy mě to neomrzelo.
Jeho úsměv povoluje a mění se ve vážný.A jej.Vážná tvář.Začínám mít strach.Na krku mi naskočí husí kůže.Co se jen mohlo stát?Co mi chce říct?
Jeho vážnost se mění v nervozitu.Co se děje?Ptám se v duchu.On však nic neříká.Místo slov se ke mně začne přibližovat.O co mu jde?Takového ho neznám.Chytne mě za bradu.Je tak blízko.O co se pokouší?Snad ne…Jemně se vpije do mých rtů.Nejsem schopná jediného pohybu.Vnímám jen jeho vůni.Nic víc.
Po chvilce se ode mě odtrhne.Je trošku červený asi se stydí, ale já nejsem schopna mu na nic odpovědět.Proč tohle udělal? "Miluji tě!" řekne mi.Trošku pootevřu ústa a sklopím hlavu.Tohle ne.To se nemělo stát nikdy.Já miluji ale… Jméno není důležité, ale ne jeho.Je to můj nejlepší přítel a on…Proč se do mě zamiloval?Teď už to nebude jako dřív.
Udiveně na mě kouká.Asi čeká na odpověď.Zvednu k němu pohled.Opět se dívám do jeho očí.Znovu se v nich utápím.
Má odpověď ho zklamala a to hodně.Uhnu pohledem.Koukám na své ruce.Nedokážu mu to říct do očí."Mrzí mě to.Hrozně moc, ale já chci abychom byli jen přátele.Promiň." Dodám jen na konec.Opět zvednu pohled.Dívá se na mě skleněnýma očima.I já mám na krajíčku.Po tomhle pohledu mě čeká jeho odpověď.Na jeho slova se nedá zapomenout.Nikdy nezapomenu.Zlomila jsem mu srdce a to se jen tak nedá odpustit, ale on mě musí pochopit!
Všechno co jsem chtěl byla tvoje láska, láska, láska, láska, láska, láska.Nenávist je silný slovo.Ale já tě fakt, fakt, fakt nesnáším.Nesnáším tě!Ale už je to pryč.Nevím, co se mi na tobě líbilo.Byla jsi všude a svrhla jsi mě.
Řekl mi to.Tohle mi vpálil do očí a už nezadržoval slzy.Pak odešel pryč.Já tam zůstala jen tak sedět.Znovu jsem si tuhle scénku přehrávala v hlavě.To už i já jsem plakala.Tolik mě to ranilo, ale ho určitě víc.Asi byl hodně zamilovaný.
Mé pokusy si s ním promluvit ignoroval.Tohle mu asi stačilo.Už mě nechce nikdy vidět.Na každou omluvu mi řekl nebo napsal nesnáším tě!S tímhle se mé srdce potýká.Nezbývá mi nic jiného, než jen doufat, že bolest jednou přebolí.Věřím, že čas tohle všechno spraví a já budu konečně odpoutaná od minulosti, jak jsem mému nejlepšímu příteli zlomila srdce.Každopádně nikdy nezapomenu!

Výměna učitelky?

27. února 2008 v 16:45 | Haanusaa |  Srdce
že by další den bez světla?Ba ne jen další den bez smíchu.Dneska jsem se smála, ale opět jen na povrchu.Uvnitř se třepu strachy a bolestí.Sama nevím, co mě to tam uvnitř tak žere, co mě užírá a vyvolává tyhle hrůzostrašné pocity....
Dost nesmyslů.Je čas se začít bavit na rovinu a přestat se trápit.Zase začít žít.Dneska je to lepší než včera.Ve škole je to v pohodě, teda možná se bude měnit naša učitelka, která nás učí chemii,dějepis,přírodopis,pracovky a tuším, že i domácnost, ale v té já nejsem.Dneska nám to sama řekla, tak sem zvědavá, co z toho bude.
Uvidíme.Prozatím se mějte x-)

Trápí mě mé já

26. února 2008 v 21:33 | Haanusaa |  Srdce
Dnešní den nestojí pomalu ani za řeč.Od rána mám divnou náladu.Sice se zasměju, ale mám smíšené pocity.Ve škole jsem popsala několik papírů a to naprostýma nesmyslama, ale tak číst se to dá.Kdybych to trošku poupravila, byly by z toho dobré příběhy.
Není důvod se zatěžovat školou.Blíží se prázky a já se na zitra nemám pomalu co učit.Snad jen ty bláznivé slovní úlohy, které mně už lezou na mozek.Ale pořád je nechápu...
Vůbec nemám pojem o čas.Už se chystám asi hodinu napsat úkoly.Ale furt se k tomu nemám.Prostě lenost.Ale jak se jí zbavit?
Už se začínám hádat s tátou.Zase mám v očích slzy, ale nebudu plakat.On si nezaslouží ani jednu.Copak já můžu za to, že mám blbé období?Já můžu za to, že je mi na nic?Copak já můžu za to všechno? Já nemůžu za nic.Osud si se mnou pohrává a já ve vnitř křičím pravdu, ale na venek se neovládám.Nedokážu se krotit je mi všechno jedno.Tam uvnitř, ale trpím.Pláču a pořád pláču!
Bolí to.Já se nechci s nikým hádat.Utápím se ve své fantezii.Každou větu, kterou má ruka napíše, tak mám za svého srdce.Dávám do toho své vnitř tužby, sny, představy a hlavně city!Nezáleží na tom, jaké jsou moje venkovní reakce, ale na tom jak se chovám tam uvnitř.
Kdy se mi konečně dostaví pomoci?Příjde vůbec nějaká?Těch otázek je ještě spousta, ale na žádnou nemám odpověď!


Linkin Park - Shadow OF the Day

24. února 2008 v 22:20 | Haanusaa |  texty
Linkin Park-Shadow OF The Day

22.2.

22. února 2008 v 17:28 | Haanusaa |  Srdce
Po pár dnech vás taky zdravím.Moc vás sem teda nezavítá x-D ale tak nemůžu si s těžovat, když vidím pět lidí x-D musím se smát sama sobě, ale to je jedno.Já jen jak se máte a tak?
Já se mám teda nooo.... dá se to.Přežívám úspěšně.Ve škole to taky jde.Známky by mohly byt vždycky lepší, ale tak znáte to.Někdy se vám prostě nechce učit (to neznamená, že mám trojky nebo hůř x-D) jen prostě mám 1, 2...aj nějaká ta trojka no...
Jinak plány na víkend nemám jako vždy.Tak se tu mějte ...x-)

Skrytá tvář

20. února 2008 v 17:32 | Haanusaa |  Jedna cestička
Každý z nás je v něčem vyjímečný.Všichni lidé, kteří žijí na této planetě mají něco v sobě.Ať je to vada na kráse a nebo nějaký nenahraditelný cit uvnitř.I jedna dívka byla jiná než ostatní.Modrošedé oči, hnědé vlasy do půl zad a celkem vysoká postava jí nedělala odlišnou.Ale její vlastnosti se lišily od ostatních.Její život byl jiný.Uzavřený.
Nezáleží na tom, jak vypadá.Jestli se častěji červená a má trošku kulatější obličej a jemně narůžovělé rty.Jestli je silnější v pase.Na tom nezáleží.Tahle dívka se snažila lidem pomoct.Byla hodná a nesmírně citlivá.
Její život byl dobrý.Nemohla si na nic ztěžovat.Skvělá rodina a přátele ji drželi nad hladinou.Taky měla celkem dobrý prospěch ve škole.Nic jí nechybělo až na….Na lásku.
I ona ji poznala.Zamilovaná byla, dá se říct až po uši.Z její lásky se ovšem vyklubala nenávist. I přes to své emoce zvládala na jedničku.
Kamarádi se jí svěřovali.Pomáhala jim.Taky se snažila dosáhnout svého cíle.Svého snu.A to stát se psycholožkou.Nic víc si nepřála.Nechtěla ztratit důvěru svých přátel.I ona jim věřila, ale ne natolik, aby jim řekla jaké vnitřní boje prožívá.Ani slůvkem se nezmínila o tom, co se odehrává uvnitř jejího těla.Byla proti tomu.Nechtěla nikoho zatěžovat svými "soukromími" věcmi a pocity.
Zvykla si je odmalička řešit sama.Odmítala pomoc rodičů se školou, protože věděla, že ona se dokáže dostat z toho sama.Dokázala to, i napříč potížím a depresím, které prožívala.
Bojovala a nikdy se nevzdala.Pořád však nechápala čím se liší od ostatních.Doposud to nechápe.Jen ví, že se nemůže nikomu svěřit, protože to, co prožívá ona nepociťuje nikdo.Odmítání,lásku a nenávist v jednom!
Její ruka na to doplatila.V jizvičkách na její ruce se ukrývají emoce.Vzkazy věnované určitým lidem.Lidem, za které je ochotná položit i život.Nikdo se však nedozví pro koho ty vzkazy jsou, protože ona to nikomu neřekne.Je to její tajemství, které zůstane v jejím srdci!
Poslední, co se dá říct je Eu te amo ...- portugalsky ….
Snad se vám toto "zamyšlení" bude líbit.Je to vlastné popis jedné osoby, kterou znám až moc dobře.Přátelé co ví o snech té dívky ji poznají, ale cílem není poznat osobu, ale poukázat lidem co tu osobu znají, jak trpí x-)

Pomoc mé fantazii

18. února 2008 v 20:19 | Haanusaa |  Srdce
Chci vás poprosit o pomoc.Ráda píšu příběhy pro ty co ještě neví x-).Fantazii mám to ano, ale není nekonečná.Pokud máte nějaké zážitky nebo životní zkušenosti napište nějaký námět na povídku do komentářů a nebo na mé icko : 388-803-027 kuju moc.