Leden 2008

Vííízo

31. ledna 2008 v 13:24 | Haanusaa |  Srdce
Čautee študenti...x-D
Tak jak se máte co?Dneska je vízo a já sem uspěla se třema dvojama.To je uplně boží.Mám mega radost.A co vy jak ste na tom?Pochlubte se.Během dneška a zítrřka vám dám ještě vědět, teď ale musím jít tak paa x-*D

Další příběh z mojí hlavy...

28. ledna 2008 v 15:03 | Haanusaa |  Srdce
Dneska jsem vám sem dala jeden takový příběh.Včera jsem se na něm tak nějak vyřádila, dá se říct.Po dlouhém váhání...nedalo mi to ho sem nedát.Je celkem dlouhý a pokud si chcete počíst tak můžete no x.) tak ztm x-)

Výkřik do světa

28. ledna 2008 v 14:28 | Haanusaa |  Jedna cestička
"Už prosím přestaň!" říkám si v duchu a vlastně i nahlas.Mám depku.Celý týden a nechce se jí pryč.Pořád jsem někde venku…Mezi lidmi, ale ona nechce odejít.Já už takhle dál nemůžu.Nejde to.Jsem úplně na dně.I když vím, že ještě někde ve mně ta síla je, ale na povrch ji jen tak nedostanu."Jsem silná!Ano já to zvládnu!"
Tohle se mi pořád honí hlavou.Teda poslední dva dny.Ani nevím, proč tu depku mám.Snad kvůli přátelům.Jeden citát říká: Přátele jsou jako hvězdy.Někdy je nevidíš, ale víš, že tady pro tebe jsou.
Je to pravda to ano, ale i pro mě to platí?Doufám.Snad.A nebo ne? ….Zase a pořád dokola.Už mě to fakt nebaví.Já už fakt nevím kudy kam.Zavolám kamarádce.Třeba mi poradíí, ale vlastně…Já už jí dneska volala dvakrát a nepomohlo to.Ale tak kdo mi může pomoct?Kdo?
Nedalo mi to a já zvedla telefon a vytočila číslo kamarádky, které můžu vše říct a mám jistotu, že si to vezme s sebou i do hrobu."Ahoj Mel.Copak se děje?" "Ahoj Sáro.Já…víš no."
"Zase máš depku?" "Jak zase?Já ji mám pořád od toho dne.Však víš.""Jo vím.Ale Mel já už ti nepomůžu.Nevím jak.Jsem úplně bezradná." "Sáry prosím.Já mám někdy chuť to do světa vykřičet a vím, že se mi uleví, ale to je asi na nic." "Tak to vyzkoušej." "Cože?" "Vyzkoušej to a pak mi zavolej." "Ale to přece nejde.Co si o mě ti lidi pomyslí?" "To ti může být jedno, protože je neznáš." "Asi máš pravdu, ale.." "Měli.Žádné ale.Musím končit ahoj!" "Ahoj"
Super ta mi fakt pomohla.Asi bych to měla vyzkoušet, ale když já se strašně bojím.Asi po deseti minutách koukání na bílou zeď jsem se rozhodla.To mi to trvalo.Oblékla jsem si bundu a obula si boty a utíkala ven.Naši už určitě spí, takže to nebude takový problém opustit dům.Na náměstí jsem to nevydržela a začala prostě křičet.Nevím kde se to ve mně vzalo, ale viděla jsem, jak se tam nějaký kluk hádá s holkou.Tu holku odněkud znám…Ale odkud ? Už nemohla ani křičet pod návalem slz a tak se smutně a s bezmocí shrnula na zem.Ten kluk se na ní vražedně podíval a ona ho jen prosila, aby nechodil.Zase na ni začal řvát a chtěl jí uhodit, ale já jsem tam nějakým zázrakem vběhla a on se strefil do mě."Auu" sykla jsem bolestí." Sorry to nebylo tobě" podíval se na mě se zlostí v očích a utekl pryč se slovy, že si to ještě ti dva vyřídí.
Ta dívka tam pořád tak bezmocně sedí.Je mi jí fakt líto, když jsem si k ní sedla a z jejích úst jen potichu vypadlo "díky" ."Není zač.A co se vlastně stalo? Proč se ten kluk na tebe tak díval?" nevím, kde jsem přišla na tu odvahu se jí na něco ptát, když asi před 10 minutami jsem se chtěla zabít.No nechtěla, ale neměla jsem k tomu moc daleko.
Ta dívka se na mě podívala a já si všimla jejího tetování nad spánkem.Jen takové malé srdíčko."Víš on..byl to můj přítel, ale když viděl, že jsem se nechala vytetovat tohle ( ukázala na malinké srdíčko), tak na mě začal zvyšovat hlas a pak mě začal obviňovat ze spousty věcí, že ho podvádím a že se mu vůbec nevěnuji…" "Aha" dívka pokračovala… "Přitom mě jen on podvádí a nevšímá si mě.Já bych pro něj udělala první poslední a on se mi takhle odvděčí"
"To mě mrzí moc mě to mrzí." "Hm.Už s tím nejde nic dělat.A kde si se tu vzala ty?" "Já no.Celý týden mám depku a potřebovala jsem si provětrat hlavu a vykřičet hlasivky." Na tváři se jí objevil úsměv."Jsem ráda, že se směješ" zase zmizel.. Asi jsem to neměla říkat, ale nedalo mi to.Seděla jsem tam s ní asi hodinku.Pouhou hodinku a stihli jsme si převyprávět snad celý život.Je půl druhé ráno a já se s ní procházím ještě po ulici."Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se mě." Melissa" "Aha já jsem Gabriela" "Já nevím, ale někde jsem tě už viděla, ale nemůžu si vybavit kde." "No mě taky vrtá hlavou odkud tě jen znám, ale mám takový pocit…Nebyla jsi asi před měsícem v parku s nějakým psem, který ti utekl z vodítka?" Cože? Jak to ví? Vždyť já jsem ji tam neviděla a nebo snad jo?… " Jo já tam byla a ten pes mě opravdu utekl, ale jak to víš?" "Já ti ho chytla víš " začala se smát." Jejda tak to byla ona. "To si byla ty aha.Ale já bych tě vůbec nepoznala" "jo já sebe taky ne, ale tak já jsem si od té doby ostříhala vlasy.To jen kvůli němu…" "Jen kvůli tam tomu idiotovi" "Přesně tak" …Takhle jsem se s ní procházela asi ještě další dvě hodiny.Po čtvrté hodině se mi podařilo usnout a bylo mi nějak lépe.Ani nevím čím to bylo, ale najednou jsem neměla zátěž na srdíčku a ten hrozný tlak v mojí hlavě taky zmizel.Depka je pryč.No teda, ale jak je to možné? Že by Gabriela? Asi to tak bude.
Ráno.Teda pro mě ráno bylo přesně 12:35 a naši asi jeli do obchodu, tak mě mamka nebudila.Zavolala jsem Gabči, jestli nemůže ven, ale nikdo to nezvedal.Ani nevím kde bydlí.
Asi o dva týdny později, když jsem vybírala schránku, tak tam byli noviny o mém městě.Na zadní stránce jsem si všimla jedné fotky.Byl tam ten kluk se kterým chodila Gabriela.Nebo možná ještě chodí.Ne nechodí.On je mrtví.Je tam vzadu mezi lidmi, kteří umřeli v poslední době.Stojí tam: Osmnáctiletý kluk Marek nezvládl rozchod se svojí přítelkyní a proto spáchal sebevraždu.Rodina se k tomu nechce nijak vyjadřovat a jeho přítelkyně se údajně vyhýbá kontaktu s lidmi.
No super.Dál to ani nemusím číst.Vzala jsem telefon a napsala znovu Gabriele.Když jsem se podepsala, že jsem to já okamžitě mi zavolala zpátky.Byla celkem vyděšená, ale z jejího hlasu bylo poznat, že je ráda, že mě slyší.Jak mi přes telefon vysvětlila celou situaci hned mi bylo jasné co se děje.Skrývá se před světem a vyčítá si, že za to může ona.Je sice pravda, že z části ano, ale byl to jeho život.Ona ho však miluje a stále bude.Ani prý nevěděla, proč se s ním rozešla.Snad už toho všeho měla dost.
O měsíc později.
Gabriela vyšla na veřejnost.S počátku to bylo v pohodě, ale další dny na to se o ni začali novináři zajímat.Rodina toho kluka ji nenáviděla a kamarádi na ni ukazovali prstem.Měla tu jen mě.Každý den jsem s ní chodila ven a poslouchala co mi říká.Snažila jsem se jí pomoct jako tenkrát Sára mě.Myslela jsem si, že se mi to daří.Ba naopak.Gabriela se mnou byla venku.Je to přesně měsíc, co se ten kluk zabil.Byla nějaká smutná.Když jsem se loučili objala mě a řekla "Jsi má nejlepší kámoška Mel a vždy budeš.Díky za všechno" Já jsem jí řekla něco podobného jako ona mě a pak jednoduše odešla.Následně na to ( přesně tři dny) jsem o ní nic nevěděla.Nebrala mi telefon.Nic.Ani se neozvala.Máma pak vybírala schránku a tam byly zase městské noviny.Nějak jsem je proletěla očima a zastavila se až na poslední stránce.
Sedmnáctiletá Gabriela se dne 13.5. zabila.Údajně spáchala sebevraždu kvůli svému bývalému příteli, který se zabil přesně před měsícem a to kvůli jejich rozchodu.Ty noviny jsem hodila na zem a jen jsem se bezvládně sesunula na zem.Gab proč?Proč jsi mi to neřekla?Já…já bych ti pomohla.Já…jsi má nejlepší kamarádka však víš.Gaaaab.Začala jsem brečet na plno.Mezi těmi novinami jsem viděla nějakou obálku. Pro Mel.Stálo tam.Otevřela jsem jí a začala číst.
Milá Mel.Ani nevíš, jak se teďka nejspíš topím ve výčitkách.Proč jsem to udělala a podobně.Prostě jsem nemohla dál.Nešlo to.Když se mi lidi za zády smáli a ukazovali na mě prstem.Ztratila jsem kamarády a pomalu jsem ztrácela i rodinu.Ty jediná si při mně zůstala.Jsem ti za to vděčná.Ten poslední měsíc pro mě znamenal opravdu hodně.Pomohla jsi mi a prosím.O nic se nepokoušej.Nic neděl jen žij dál.Mysli na mě a věř, že přátele jsou jako hvězdy.Jsou u tebe i když je zrovna nevidíš.
Bolí to.Hodně to bolí.Ale Gab má pravdu.Nejsem tu sama a ona tu bude se mnou.

City ve fotkách

27. ledna 2008 v 0:25 | Haanusaa
Hmm tak jsem si zase jednou pohrála.Jsou to obyčejný fotky, ale jsou v nich moje city.Tak to nějak poberte x-)

Mluvení-je to na nic

27. ledna 2008 v 0:03 | Haanusaa |  Srdce
Je přesně 0:03 a mě po dnešku docházejí nervy.Já se opravdu proklínám.Nechápu už nic.Jsem zmatená.Asi se ze mě stává blázen a to nechci ani pomyslet kam to až může zajít.Mě fakt hrabe a je mi ze všeho blbě.Z každého člověka je mi na nic.Pomalu nechci nikoho vidět.Dneska jsem se pohádala s rodičema jen k vůli blbosti, ale přes to hádka jako hádka.Už se nedokážu ovládat.Pořád myslím na jedno x-D bez komentáře, ale to nejmíň dvakrát denně.Nemyslete si, že sem uchylná ale tam na to jako na to fakt nemyslím na něco jiného a smutného...Hm pořád přemýšlím kdo o mě stojí a kdo ne a tak.Všechno se točí kolem mne a já už to nezvládám řídit.No super zrovna poslouchám jednu takovou písničku tady je českej úřeklad:
Ahoj,
stojíš v mých dveřích,
nikdo jiný tady není,
kromě tebe a mně,
ok,
pojď přece poprvé dovnitř,
zbytek půjde sám od sebe,
v pokoji 483.

Tady uvnitř,
není nikdy nesprávný den,
světlo přichází od minibaru,
a zítra tady taky nebude jasno,
vítej v hotelu.

Chtěli jsme jenom mluvit,
a teď tady ležíš,
a já ležím vedle,
mluvení,
mluvení...

Pojď sem,
nebudeme rušeni,
to jsem už zařídil,
Nerušit!
Je jedno,
kde budeme zítra,
svět je teď tady uvnitř,
zase tě tam pokládám.

Poslouchám tě,
vidím tvoji tvář,
tvé rty se otevírají,
mluv pomalu,
prosím ne tak rychle,
vítej v hotelu.

Chtěli jsme jenom mluvit,
a teď tady ležíš,
a já ležím vedle,
mluvení,
mluvení, mluvení,
mluvení...

Před dveřmi alarm,
celý svět volá,
všechno se na mě strhává,
nechci s nikým jiným kromě tebe,
mluvení, mluvení...

Chtěli jsme jenom mluvit,
a teď tady ležíš,
a já ležím vedle,
mluvení,
mluvení...

Chtěli jsme jenom mluvit,
a teď tady ležíš,
a já ležím vedle,
mluvení,
mluvení, mluvení,
mluvení...mluvení...mluvení,
mluvení...mluvení...mluvení,
mluvení...mluvení...mluvení...
Fakt se to teďka hodí.No, ale já už když aj čtu něco, co napsali moje kamarádky a nebo na nějakou fotku uvědomuji si, že mě to trhá srdce.Božeee co mám dělat.Je to jako v mučírně.Pořád a pořád.Všichni maj svoje mouchy já vim, ale takovéhle jako já?Stupidní a bez důvodu.To se snad může stávat jen mě..... x-(

Už jsem utekla

26. ledna 2008 v 23:54 | Haanusaa
Já fakt nestačím koukat.Dneska 46 lidí.Ty jo to je jeden z rekordů.Fakt vám moc děkuji.Trošku renovuju a jak jsem říkala.Potřebovala jsem utéct a tak jsem tady x-)